· JUDr. Daniela Kovářová
Americký historik Russell Kirk obdržel druhé nejvyšší civilní vyznamenání od Ronalda Reagana. Ve své nejslavnější knize Konzervativní smýšlení (1953) definoval šest zásad konzervativního pohledu na svět:
Víra v přirozený řád věcí
Úcta k mystériu lidské existence a rozmanitosti člověka
Pořádek a řád
Soukromý majetek a svoboda jsou neoddělitelné
Víra ve zvyky a tradice
Postupné inovace a obezřetnost
Hodnoty, jimž zjednodušeně říkáme „tradiční“ a které se ve společnosti formovaly po staletí, nahradila totální prázdnota. Nechráníme své rodiny, své tradice ani své hranice. Nevěříme v žádné autority.
Přitom tradice nejen podle Kirka není uctívání popela, ale udržování životadárného ohně. Je to úcta ke generacím minulým a jejich staletími prověřeným způsobům fungování společnosti.
Konzervativní je to, co přetrvalo. Co existuje po všech zkouškách. Rodina, vlast, národ. A přece jsou tato tři slova dnes předmětem největších pří, hádek, nenávisti, urážek. A přitom to, že právě tyto tři pojmy chráníme, není jen názor, nejde o fráze. Máme tvrdá na to data: nejlépe se po všech stránkách daří těm dětem, které vyrůstají v úplné normální rodině. Jakmile zázemí dítěte vypadá jinak, roste riziko patologických jevů a komplikací.
Podobné je to s vlastí. Kdo nepečuje o staré dobré osvědčené ctnosti, rozplynou se mu pod rukama a místo nich se odevšad nasunou náhradní, alternativní, cizí, agresívní, nihilistické, cynické, nezodpovědné a destruktivní společenské modely.
A do třetice národ: žijeme v propojeném světě, ale naše národy jsou odlišné. Odlišné co do geografických podmínek, co do historie, tradice, zvyků, preference, sklonů, snů, společných příběhů a vzorů.
Není vše univerzální. Máme svá specifika. Například my jsme zemí tranzitní. Proto naše zájmy jsou diametrálně odlišné od zemí, které jsou cílové. Řeky tečou od nás jinam. Jsme nejexportnější ekonomikou světa. A takových specifik, z nichž plynou specifické zájmy, je mnoho. Máme co hájit a proč to hájit.
Konzervatismus je užitečný směr přemýšlení i života, protože staví na kořenech. My jsme tu všichni proto, že naši předkové vybudovali náš svět. Jsme stvoření svých předků. Předkové do nás vložili to dobré i to špatné. V rodinném psychologii se tomu říká mezigenerační přenos.
Jak tedy dnes chránit rodinu, vlast, národ? Jak to činit v době rozpínavé Evropské unie, která si uzurpuje další a další oblasti našich životů?
Uvedu vám příklad z posledních dnů. Do Senátu dorazil návrh směrnice Rady o správní spolupráci v oblasti daní, k němuž naše vláda zaujala velmi rezervovaný přístup.
V Senátu pracuje Výbor pro evropské záležitosti, který přijal doprovodné usnesení. Tímto usnesením (které budeme schvalovat 19. listopadu) se navrhuje ještě zostřit, zpřísnit onu již tak zdrženlivou pozici ČR.
Mj. se v tomto usnesení praví (cituji):
Senát podporuje postoj vlády, podle něhož má být směrnice zrušena bez náhrady, popřípadě má být pro členské státy zavedena možnost ji neaplikovat, neboť dosavadní zkušenosti prokazují omezenou využitelnost vyměňovaných informací při vysokých nákladech a značné právní nejistotě;
Senát podporuje postoj vlády, která nesouhlasí s rozšiřováním povinné automatické výměny informací o další kategorie příjmů a majetku ani s rozšířením definice dostupných informací na údaje držené jinými orgány veřejné moci, a zdůrazňuje, že prioritou má být řádné provádění a využívání již zavedených pravidel.
Takhle daleko jsme dospěli. Musíme říkat Evropské komisi: tohle už je za čarou, tahle regulace už je příliš, už toho máme všeho dost.
Co se to s námi stalo? Jak jsme se do tohoto stavu dostali? A co s tím dnešním stavem budeme dělat?
A já se našich tří panelistů ptám: A jaké jsou vaše pohledy, rady a doporučení?
Je ještě něco: máme pochopení jeden pro druhého i my tady mezi sebou? Dokážeme spolupracovat i při vědomí rozdílných akcentů? Umíme společně efektivně fungovat v momentě, kdy se všichni společně stáváme terčem a kořistí pokrokářů?
A než vám dám slovo, neodpustím si zvolání: všichni jsme Tereza Matějčková.
Úvodní slovo na Konzervativním fóru dne 14. listopadu 2026 v Praze k panelu o národní identitě, ochraně rodiny, víře a vlastenectví.
