· JUDr. Daniela Kovářová
Tak prý se někam ztratili chlapi. Říkají holky, co by rády děti, ale nemají je s kým mít. Kam se jenom ti chlapi mohli ztratit? Kde jen mohou být? Voda je odnesla? Kočky je snědly? Voli je vypili?
O vztazích mezi muži a ženami píšu, přednáším, hovořím a ptám se těch i oněch už 40 let. Posledních šest let mimo jiné bubnuji na poplach kvůli poklesu porodnosti. A teď se konečně zdá, že to někoho začalo zajímat. A tak čtu tuhle sociální inženýry, podle nichž je třeba stavět více bytů za veřejné peníze, a onde politiky, že je nutno rozdávat více peněz sebraných poplatníkům. Alarmisté malují čerta na zeď a rozumují, že za poklesem porodnosti stojí nejmenovaná planeta, co brzy shoří, a zánik deštných pralesů. Sociologové a psychologové ukazují na sociální sítě a všichni dohromady hořekují, proč jenom tak rychle přebíráme trendy ze zahraničí, tedy nejen ty dobré, ale i ty zničující. A mladí se durdí, proč prý jim mluvíme do života, když bezdětnost je tak příjemná a nezávazná. No a teď máme k dispozici česká data, například ve Zprávě o rodině 2026, kterou právě vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. A v té zprávě se mimo jiné dočtete, že se rozcházejí životní plány s realitou. Mladí právě dospělí lidé až na 19 výjimečných procent děti prý mít chtějí, a ne že ne, ba dokonce obvykle a ideálně dvě. Ale do té doby si přejí pracovat na kariéře, cestovat a užívat si. A když pak (ženy) překročí třicítku a začnou se porozhlížet po muži, s nímž by založily rodinu, zjišťuji, že muži došli. Nebo to tak tyhle pozdně procitnuvší vidí. Chlapi nejsou. Voli je vypili. Voda je odnesla. Nebo tak něco…
Jak je to ale možné? Mužů a žen se rodí a kolem nás vyskytuje plus mínus stejné množství. Tedy i ve věkové kategorii 35+ jsou stejně veliké kohorty mužů a žen. Vidíme to koneckonců kolem sebe. V tramvaji potkáte stejně zastoupená obě pohlaví, podobně jako na ulici, v továrnách nebo na sjezdovkách. Proč tedy dětíchtivé ženy ty své vysněné muže nenacházejí? Možné vysvětlení shrnula jedna moje mladší kamarádka: „Kdo z chlapů je rodinný typ, ten už je po třicítce rozebraný. A zůstávají mamánci, podivné do sebe ponořené existence, alkoholici, a pak ti, kterým vyhovuje volný, nevázaný a nezadaný život.“ Jestli ono to ale nebude taky trochu tím, že „muži hledají smysl, zatímco ženy jednorožce“, jak výstižně řekla psychoterapeutka Markéta Šetinová v 34. čísle letošního časopisu Echo24.
V takovém případě je nasnadě dvojí doporučení: ženy 35+ by měly přehodnotit svá přísná kritéria, jinak se ve stáří nebudou radovat z vnoučat, ale vzpomínat na své pracovní úspěchy. Ale ani ti postarší se nemusejí předem děsit a házet sny do ohniště. Nacházet, milovat, párovat se, být spolu se dá v kterémkoli věku. Jen loni například se sezdalo 10.000 dvojic 40+. Na vlastní oči vám to mohu potvrdit, protože mnohé takhle dospělé jsem sama oddávala.
Ale dívkám, které chtějí potomky, se vyplatí začít se poohlížet po vhodném manželovi nejméně o deset let dřív. Koneckonců celou historii lidstva bylo hlavním úkolem mladé ženy najít si odpovídajícího muže. Čtenářky knih Jane Austenové nebo sester Brontëových to vědí už mnoho staletí. Co platilo tehdy, platí i dnes. Proč asi se pořád točí jejich nové filmové adaptace? Prostě – berte, dokud je zboží čerstvé. Jinak na vás zbude, co už nikdo nechtěl. A hlavně přestaňte snít o princi z pohádky a hledat duhové jednorožce. Muži totiž kolem nás pořád jsou. A báječní.
Konzervativní noviny, 9. listopadu 2026