Kniha Právo na nedigitální život je sborníkem ze zasedání kulatého stolu v Senátu Parlamentu ČR z roku 2025. Tam zazněly argumenty pro a proti digitalizaci společnosti. „Odborníci, politici i právníci se shodli, že stát násilně do digitalizace své občany tlačit nemá,“ říká senátorka Daniela Kovářová, která za celým projektem stojí.

Začneme úplně jednoduchou otázkou. Proč jste se rozhodla zabývat se právem na nedigitální život?

Digitalizace je módní obrat, kterým se máme hlásit k pokroku. Asi jako Leninovo „Socialismus, to je sovětská moc plus elektrifikace Ruska“. Od svého zvolení sleduji, že jde o božstvo, k němuž se modlíme a od něhož si slibujeme zrychlení, zefektivnění a úsporu. Prostě pokrok. K úspoře ale v žádném úřadu nedochází a božstvo si žádá oběti – a tak tlačíme na povinnou digitalizaci i tam, kde své místo nemá. Samozřejmě je elektronická komunikace pro spoustu situací a lidí výhodná. Ale stále více se ukazuje, že nemůže jít o jediný směr a nelze jen na ni spoléhat. Navíc do digitalizace tlačíme i skupiny obyvatel, které o ni nemají zájem a nemohou nebo nechtějí se ji učit.

Pokud by to bylo čistě na vás, jaké konkrétní kroky nebo změny pravidel byste prosadila, aby lidé získali silnější právo na analogový život?

Ve všech situacích má stát myslet na ty nejpotřebnější. Proto má vždy umožnit nejen digitální, ale i nedigitální/osobní/poštovní formu komunikace. I tak digitálně vyspělý stát, jakým je například Estonsko, své občany nenutí a ve všech případech jinou formu styku se státem nabízí. Ponechme možnost volby a netlačme část lidí ke zdi, nevnucujme jim jedinou formu komunikace.

Aplikace na slevy, placení přes internet, žákovské knihy online, atd. To všechno je součástí digitální éry, těžko může člověk v tomto žít off-line. Nebyla by regulace ze strany zákona vnímána jako zásah do přirozeného technologického pokroku?

To je vše v pořádku, pokud to nabízejí soukromí prodejci. Ale stát to dělat nemá. A už vůbec nemá digitální formu komunikace zvýhodňovat, a kdo jí není schopen nebo z dobrých osobních důvodů ochoten, toho trestat. Takové chování úřadů je naprosto v rozporu s právem na lidskou důstojnost. Nedovedete si představit pocity lidí, kteří digitální komunikaci nejsou schopni obsluhovat. Stát nemá myslet na ty nejrychlejší a nejschopnější, ale chránit má právě ty, kteří to nezvládají. V tom je přece úcta ke

každému člověku a k jeho důstojnosti. Nechme dotyčné menšině možnost žít podle svého. Nebo se můžeme přetrhnout jen kvůli menšinám, které je teď módní zvýhodňovat?

Hranice mezi digitálním a nedigitálním světem je podle odpůrců práva na nedigitální život rozmazaná. Argumentují tím, že právo na digitální či nedigitální život nemá zřetelný obsah. Jak se k tomuto názoru stavíte vy?

S tímto pojetím nesouhlasím. Jako každý jiný nástroj je digitální svět vhodný a praktický pro některé stránky života. Jak se ale v poslední době ukazuje, není všespasitelný, ba dokonce je škodlivý. Debatujeme o zákazech mobilních telefonů ve školách, upozorňujeme na všelijaké hrozby kyberprostoru, opakovaně se ukazuje, jak křehká je ochrana před únikem digitálních dat, evropské státy požadují zbrzdění a kontrolu vývoje tzv. umělé inteligence. Za této situace je ochrana všech nedigitálních forem komunikace i jednotlivců akutnější než kdykoliv dříve.

Bojujete mimo jiné za právo platit hotově. Vaši oponenti často namítají, že Listina má chránit jen nejzákladnější lidské hodnoty a že hotovost už dostatečně chrání běžný zákon. V čem je podle vás současná zákonná ochrana slabá?

Listina obsahuje symboly, zásady a proklamace. Sliby státu a garance. Proto právo na zachování plateb v hotovosti má v Listině své místo, podobně jako jiné garance. Zachování plateb v hotovosti (pro některé případy, situaci či občany) přece nijak neohrožuje bezhotovostní platby. Nechť má každý na výběr, jakou formou bude platit, když to jeho smluvní partner přijímá.

V čem by se podle vás ohrozila naše svoboda, kdybychom neměli hotovost?

Loňský rok a červnový blackout ukázal, jak je život s platební kartou citlivý na narušení. Bez hotovosti by si člověk ani nekoupil pivo. Každý nákup kartou je evidován a nikdo neví, kdo má k takovým datům přístup. A to je ohrožení práva na soukromí. Navíc ve výlučně bezhotovostním světě může státní moc omezit možnost nepohodlným jedincům utrácet své peníze, snadno může být zaveden jistý social scoring, podle kterého budeme podléhat sankcím, když budeme kupovat nezdravé výroby nebo zboží a služby, o kterých někdo prohlásí, že škodí vesmíru.

V Česku už roky platí zákonný limit, podle kterého nesmíme v hotovosti zaplatit více než 270 tisíc korun za den. Souhlasíte s touto hranicí jako s logickým nástrojem proti kriminalitě, nebo by se měl podle vás tento zákon úplně zrušit, aby lidé měli absolutní svobodu platit v hotovosti jakoukoliv částku?

Vždycky se objeví nějaký nápad, který omezuje svobodu člověka. A aby prošel, odůvodní se nějakými vzletnými cíli. Třeba bojem s korupcí nebo s dětskou pornografií. Tento cíl nikdy ono omezení nepostihne, protože kriminálníci jsou vždy o krok dopředu a najdou si své cesty. Zato svobody na světě opět o kus ubude. Proto musíme být velmi ostražití na

ty strážce dobra, kteří tyto nápady propagují. Podle této logiky za chvíli přijde někdo s tvrzením, že zločinci jezdí rychleji než sedmdesátkou. Tak zakážeme rychlou jízdu všem a bude po zločinu?

V Číně je už zaveden systém sociálního kreditu. Stát tam díky bezhotovostní společnosti vidí každou koupenou láhev vína nebo jízdenku a na základě toho lidem strhává body. V Kanadě v roce 2022 zablokovala vláda protestujícím řidičům kamionů účty. Je možné, že by se čistě teoreticky něco takového mohlo stát i v naší zemi?

Tam přesně krok za krokem míříme. Proto bojuji za českou korunu, za hotovost a za právo na nedigitální život.

Další věcí je nebezpečí v podobě záporných úrokových sazeb, jaké další riziko hrozí z hlediska ekonomiky, kdyby zmizela možnost platit hotově?

Stát může v jistých momentech uměle regulovat nákupy, a to jak plošně, tak vybraným skupinám. Bez možnosti platit občas hotovostí jsme všichni v hrsti sociálních inženýrů a státní moci. A to nemluvím o dětech a finanční gramotnosti. Hmotné mince potřebujeme k výuce spořivosti i matematiky. Abstraktní myšlení se dětem dotváří až někdy kolem 12. roku. Peníze na účtu jsou abstraktní, dítě si na ně nemůže sáhnout. I kvůli dětem proto zachování hotovosti nezbytně potřebujeme. Jinak budou jenom utrácet.

Podle slov ekonoma Martina Slaného nezpůsobuje hotovost šedou ekonomiku, příčina podle něj je ve vysoké míry regulace, přerozdělování a zdanění. Vidíte to podobně?

Ještě bych k jeho slovům dodala jako další příčinu snahu sociálních inženýrů po ideálním světě a po výchově občanů v lepší jedince. Ale ideální svět neexistuje a občané se převychovat nedají. Kdekdo šermuje bojem proti korupci. Té ale nezabrání všudypřítomné fízlování. Tu může omezit jen snížení moci byrokratického aparátu rozdělovat cizí peníze a výhody.

Když stát rušil pobočky České pošty, argumentoval jasně: podnik byl ve ztrátě, rozpočet je napjatý a musíme škrtat zbytečné výdaje. Z pohledu čisté ekonomiky to dává smysl. Jenže vy se na to díváte z pohledu člověka. Jak byste manažerům a ministrům vysvětlila, že dostupná pošta na venkově není zbytečný výdaj, ale základní služba státu občanům, kterou prostě nejde měřit jen ziskem?

Pokud je pošta jen byznys, měl stát dávno Českou poštu prodat, a ne skrze ni podnikat. Ale pokud je to svého druhu veřejný statek, který není založen na dosahování zisku, pak měl stát udělat přesný opak toho, co dělá: zbavit se byznysu a nechat si právě jen dotovanou službu, zejména poštovní obslužnost na venkově. Stát místo toho ruší to, co

je jediným důvodem, aby se do tohoto sektoru pletl. Mnohé aktivity dotuje a platí právě proto, aby zajistil služby po celé republice, pokud možnost ve srovnatelné kvalitě.

Jak vidíte budoucnost, co se týče technologického přesycení? Neobjevuje se i v řadách dětí a dospívajících odmítání chytrých mobilů?

Někdy se to říká, ale mně se zdá, že odmítat technologie budou jen malé skupiny občanů. Většina se nechá zlákat výhodami, obrázky, filmy, zábavou. Tu většinu pak půjde prostřednictvím technologií mnohem lépe ovládat.

Asi znáte organizaci Iuridicum Remedium, jde o skupinku převážně mladých lidí, kteří bojují za právo zůstat nedigitální. Komunikujete s nimi?

Znám, sledují podobný cíl jako já, zúčastňují se akcí, které pořádám. Pro ně je to i způsob života a projev nezávislosti.

Na internetu nechtěně nechávají děti obrovskou digitální stopu, kterou tam o nich často nahrávají i sami rodiče. Nemělo by být součástí práva na nedigitální život také silnější 'právo na vymazání' naší minulosti z databází, až dospějeme?

To je součástí práva na nedigitální život. Ale i dnes nezabráníme tomu, že někdo vyhrabe fotku z našeho středoškolského večírku.

Svět se prostě změnil a bez chytrého telefonu nebo internetu dnes už nejde ani zaparkovat ve městě či si koupit lístek na autobus. Není boj za nedigitální život už předem prohraný?

Nemyslím. Naopak se práva zranitelných osob prosazují stále hlasitěji. Ty, co baží po pokroku za každou cenu, to přece nijak neomezuje.

JUDr. Daniela Kovářová je jediná nezávislá senátorka v Senátu, prezidentka Unie rodinných advokátů, právnička a spisovatelka. V letech 2009 až 2010 zastávala úřad ministryně spravedlnosti v úřednické vládě Jana Fischera.

1. 10. 2026