S návrhem nesouhlasím. Mám pro svůj postoj řadu důvodů, které souvisejí s tím, že jsem advokátka a v justici a kolem justice se pohybuji celý profesní život. Trestní právo je ucelený organismus, v němž jsou vztahy a procesy vzájemně provázané. Netvrdím, že jde o organismus ideální, ale nelze z něj vytahovat jeden institut, aniž by se nenarušila rovnováha vztahů ostatních účastníků trestního řízení. Promlčení je běžným institutem našeho práva. Má vážnou funkci, protože po uběhnutí stanovené lhůty lze pochybovat o spravedlivém procesu, o hodnověrnosti důkazů i svědků. Jistě lze přemýšlet o jiné konstrukci a třeba i promlčení zrušit, ale pak bychom měli celou věc řádně promyslet a neměli bychom vytahovat jeden paragraf trestního zákoníku a ignorovat jiné případy (například závažných důsledků, smrtí, trvalých následků, útrap apod.). Další má velká výhrada je procesní: Změnu nemá navrhovat Senát. Ten je v legislativním procesu úplně na konci. Změna má vycházet z prodiskutovaných modelových kauz na ministerstvech za účasti akademiků z právnických fakult a řádného připomínkového řízení. Právě kvůli takovým změnám připomínkové řízení existuje. Návrh je navíc špatný legislativně, právnicky. Dopadl by například i na přípravu a pokus trestného činu, tedy i na situaci, kdy ke smrti vůbec nedošlo. Dobu, za jakou se promlčuje vražda, jsme loni prodlužovali z 20 na 30 let. Právní řád má být stabilní a nemá se každý rok měnit. A už vůbec ne před volbami způsobem, který vypadá líbivě. To zavání honěním laciných bodů u veřejnosti. Dala by se napsat celá kniha o tom, proč je tento návrh celý špatně. Ovšem jde o líbivé populistické téma, které se jako náhodou objevuje na stole těsně před volbami. Odmítám tento druh populismu. I mnozí kolegové s návrhem nesouhlasí, ale nemají odvahu se postavit veřejně proti, aby nepopudili své voliče. Já ale chci upřímně vysvětlit, že špatné populistické nesystémovosti se podporovat nemají. Už třeba jen proto, že ministr spravedlnosti také zpracoval podobný návrh, o němž se zrovna teď diskutuje ve Sněmovně. Je to jako vytahovat králíky z klobouku a ty prosazovat těsně před volbami. Nehledě na to, že promlčecí doba nutí policii, aby věc řádně vyšetřovala pokud možno co nejrychleji. Když promlčecí dobu úplně zrušíme, příliš hodně dlouho vyšetřovaných trestných činů se objasnit nejspíš stejně nepodaří, ale policie nebude mít ani tuto hrozbu, aby pracovala rychle a bezodkladně. Přibude takzvaných „pomníčků.“ Chápu, že pro pozůstalé a oběti je odhalení pachatele důležité a jeho postavení před soud hojivé, ale chceme-li skutečně spravedlivé trestní právo, pak musíme myslet i na pachatele, kterým bude třeba 90 let a u nichž by bylo třeba uvažovat o odsouzení bez uložení trestu nebo o snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby. A způsob ukládání trestů za skutek odhalený po více než 30 letech se v návrhu vůbec neřeší, o možnosti shromáždit důkazy i ve prospěch obviněného po 30, 50, 60 letech ani nemluvě. Ale trestní proces nemá shromáždit jen důkazy proti pachateli, aby se dal odsoudit, ale důkazy všechny. V jeho prospěch i v jeho neprospěch. Ale bude-li pachatel dostižen za 35 nebo 50 let, nebude schopen žádné důkazy ve svůj prospěch opatřit. Po těch letech to prostě bude vyloučené. Hodnota takových důkazů slábne. I proto ve všech právních řádech existuje promlčení.

Proto jsem proti tomuto návrhu a 30. září ho na jednání pléna Senátu nepodpořím.