Chci se vyjádřit k pozměňovacímu návrhu na automatickou valorizaci rodičovského příspěvku. Navrhovatel to určitě myslel dobře, podobně jako úplně všichni, kteří navrhuji dát některé skupině peníze daňových poplatníků. Ti všichni to zajisté myslí dobře. Ono rozdávání je vždycky hlasité a dobře viditelné a s potleskem, zatímco vybírání stejných částek od poplatníků je jaksi nenápadně, tiché, neviditelné.

Můj příspěvek se netýká ani tak tématu rodičovského příspěvku, ale samotného principu valorizace a indexace veřejných plateb, ať už je uplatňován kdekoli.

Už nyní je naprostá většina peněz přerozdělovaných veřejnými rozpočty mandatorně vázaná. To znamená, že tyto platby jsou vyjmuty z průběžného poměřování vážnosti jednotlivých témat, oblasti, oborů. Jen s malou mírou nadsázky lze říci: to už rovnou zrušme volby. Zaindexujme automatickou valorizací veškeré rozpočtové položky a můžeme rozpustit Parlament.

Tématem každých voleb je přece právě různorodý akcent, různorodé priority a jejich neustále vzájemně poměřování. Kde přidat a na úkor čeho. Říká se tomu politika. Poměřování priorit je totiž vlastním obsahem politiky, ne vzájemné nálepkování.

Co pod vlivem měnících se okolností přesunout v hierarchii výš a co naopak níž? Zbrojení? Sociální péči? Školství? Dopravu? To není vůbec jedno. Právě to je podstatou nejen každých voleb, ale i veškeré politické debaty. Různé akcenty a také v čase se různě měnící, co se týče jejich naléhavosti, jsou základním obsahem politické debaty. Uzamčení další a další položky do automatického mechanismu znamená vyloučení této položky z poměřování priorit, tedy zrušení politiky a smyslu voleb.

Nevalorizujme, neindexujme, ale naopak snižujme podíl mandatorních výdajů. Nebojme se znovu a znovu otevírat debaty o tom, co je v danou chvíli důležitější a naléhavější.