Spor kolem tohoto tématu je líčen jako spor mezi modernisty a lidmi na straně pokroku a těmi, kdo lpí na svých anachronických a dávno překonaných návycích.

To je ale nepravdivé pojmenování předmětu sporu i stran sporu. Ve skutečnosti je to spor mezi lidmi, kteří ctí svobodu smlouvy, a těmi, kteří chtějí svobodu smlouvy nahradit svým diktátem.

Podobný návrh za poslední 4 roky projednáváme počtvrté. Pokaždé zněl návrh trochu jinak a byl zařazen do jiného článku.

I v aktuálním volebním období Senátu již padala spousta argumentů pro i proti návrhu na podporu hotovosti. V živé paměti asi všichni máme senátní tisk č. 214.

Někteří z vás si říkají, že je zbytečné dávat toto ustanovení do Listiny, když je máme obsažené v obyčejných zákonech.

Jiní říkají, že časy se mění a část společnosti chce platit bezhotovostně. No, pevně doufám, že tento argument o tom, že časy se mění a není možnost ustrnout v minulosti, bude pro vás platit, až budeme projednávat například návrh na změnu poplatků za činnost veřejnoprávních médií. Velmi pozorně budu dávat pozor, zda zůstanete konzistentní, protože většina české společnosti dnes přece konzumuje zprávy, informaci i filmy digitálně a ze všech možných neveřejnoprávních zdrojů a je logické tomu přizpůsobit zastaralé postavení médií zřízených zákonem před 30 lety.

Ale zpět k právu na hotovost. Považuji za zbytečné opakovat svou argumentaci, kterou jsem přednesla 6. května 2026. Pro mě je hotovost realizací práva na svobodu dohody dvou stran.

Princip individuální svobody se opírá o negativní práva. Negativní práva spočívají v tom, co mi nikdo nesmí dělat proti mé vůli, k čemu mě nesmí nikdo násilím nutit. Tento koncept se střetává s konceptem práv pozitivních. Podle nich máme jistá práva v podobě nároků.

Nároků na statky, které mi ostatní na svůj úkor musí poskytnout nebo zaručit ostatní.

Přesně po stejné linii se vede spor o to, zda dva svobodné subjekty spolu mohou dobrovolně uzavřít kontakt, na jehož podmínkách (včetně způsobu vyrovnání závazků) se svobodně dohodnou, protože je to pro ně vzájemně výhodné. Zde se střetáváme s konceptem, že dohoda svou smluvních stran podléhá nějakému schválení vyšší mocí. A v tom je náš spor. Pokud se dvě smluvní strany svobodně a na základě své vlastní vůle dohodnou, že vyrovnání závazků má proběhnout prostřednictvím platné měny formou hotovosti, nemá jim do toho třetí strana – například státní moc – co mluvit.

Já se obávám, že mluví, a mluvit chce stále více. Tuto tendenci je nutno zastavit. A nic ji nezastaví účinněji než ústavní ochrana takové svobody. Nejde o vynucování hotovosti na někom, kdo chce platit jinak. Jde naopak o nevynucování jiné formy platby, než na jaké se svobodně dohodly smluvní strany.

Přednesu vám ještě jiný argument.

Evropský parlamentní výbor pro hospodářské a měnové věci (ECON) schválil dne 23. června 2026 návrh nařízení týkajícího se eura a přijímání hotovosti. Tento euronávrh se tváří, jako kdyby měl v úmyslu podporovat platby v hotovosti. Ale ve skutečnosti nemá. Jde o salámovou metodu k plošnému zavedení digitálního eura a digitálních plateb vůbec, protože vytváří zdání, že bezhotovostní platba bude chráněna před průlomem do intimity, do soukromí.

Je třeba přijmout princip přiměřené předběžné opatrnosti. Ten se lidem v minulosti vždycky osvědčil. Kdo neměl pocit, že slyší trávu růst, a šel si klidně lehnout, na toho před 50.000 lety z té trávy vyskočil tygr a roztrhal ho. Jsme potomky lidí s těmi správnými instinkty.

Proto je třeba zakotvit právo na hotovostní platby nejen v obyčejném zákoně, ale i v Listině práv a svobod.

Proto podpořím i tento návrh.

8. 7. 2026