Vystoupení k ST 242 – senátní novela občanského zákoníku
V loňském roce jsme projednávali senátní tisk č. 145 – novelu občanského zákoníku, lidově zvanou „rychlé rozvody“. My jsme jej projednávali na schůzi 3. července 2025. Pro tuto změnu jsem tehdy nehlasovala, ale vystoupila jsem před vámi s tím, že o žádnou převratnou změnu nejde a že měnit občanský zákoník nepotřebujeme. Proč ne? Protože většina justice, tedy ti nejlepší, ti dobří i ti průměrní soudci se už naučili pracovat s rodičovskou odpovědností obou rodičů i se střídavou péčí.
Podívala jsem se však do důvodové zprávy k tehdejšímu sněmovnímu tisku č. 728. A v něm jsem se dočetla, že onen loňský návrh, tedy změna, která nabyl účinnosti teprve 1. ledna 2026, tedy před necelými pěti měsíci, má za cíl zklidnit rozvodové pře a zavést mimořádně rychlý způsob předběžného rozhodování o dětech.
Loňskou novelu velmi bedlivě sledovala celá rodinná justice, tedy všichni opatrovničtí a rodinní soudci, advokáti, OSPOD. Od 3. 7. 2026 se rozjela obrovská vlna školení, kterých do dnešního dne proběhly stovky. Všichni opatrovničtí a rodinní soudci i advokáti byli opakovaně a na mnoha úrovních proškolováni prostřednictvím Justiční akademie, ČAK, URA a mnoha soukromými agenturami. Naučili se novou terminologii. Vymysleli, jak má vypadat návrh, jak petit soudních rozhodnutí, jak celé výroky, jak se provádí výkon rozhodnutí.
Ona loňská novela nebyla ideální, ale přinesla obrovský posun v chápání vztahu rodičů k dětem, kterým vyvrcholilo mnoho let a mnoho nálezů Ústavního soudu. Ta změna je založena na tom, že dítě už nepatří matce, ale právo a dokonce i povinnost o dítě pečovat a dítě vychovávat mají oba rodiče. Že už do budoucna nebude existovat žádná výlučná péče, v níž patka sbalí dítě a bez souhlasu otce se s ním odstěhuje na druhý konec republiky, čímž otce naprosto odřízne z jeho výchovy, z jeho péče, z jeho lásky.
Justice po oněch změnách nevolala. Ty si vymysleli politici a aktivisté. Justice si však všechny ty změny osvojila. Mimochodem to naučení té změny investovala nejen personální náklady, ale i finanční. Jistě si dovedete představit, kolik takové plošné školení mnoha tisíců lidí stojí.
Ale už na podzim se vytvořila skupina, která začala volat po změně. Po změně zákona, který ještě nebyl účinný. Tato skupina, která je dnes představována navrhovateli senátního tisku č. 242 spolu s velmi omezenou skupinou několika advokátek a nespokojených matek, volá po změně. Volá po návratu do roku 1989, kdy jsem začala vykonávat advokacii a kdy platilo, že dítě patří matce a matka má výhradní právo o dítěti rozhodovat.
Loňská změna platí jen 146 dní. Za tu dobu se ještě ani náhodou v praxi nemohlo projevit, že jde o zákon špatný. Je to naprosto unáhlené, zkratkovité, emocionální rozhodnutí. Pokud bychom ho přijali, zamotáme hlavu všem soudcům a všem advokátům. Vrátíme rozhodovací praxi o třicet let zpátky. Vyhodíme z okna obrovské již vynaložené finanční prostředky. Proto vás žádám, abychom tento návrh, senátní tisk 242, jako senát zamítli, a to už dnes.
Loňský zákon akutně potřebný nebyl. Dnešní návrh je naprostý právní i legislativní omyl.
Minulý týden a v posledních dnech jsem se setkala s řadou opatrovnických soudců a se všemi jsem o dnešním tisku mluvila. Všichni se chytali za hlavu a žádali, ať uděláme vše pro jeho zamítnutí. Ať proboha svatého nevracíme do našeho právního řádu opět stykaře – tedy ty
otce, kteří mají jen povinnost platit, ale dítě smějí vidět jednou za 14 dní na pár hodin. Nejsou tedy plnohodnotnými rodiči.
Podrobně jsem si přečetla důvodovou zprávu. A se vší vážností a s podporou své advokátní praxe, která začala v roce 1989, prohlašuji, že obsahuje naprosté lži. Opět se na str. 12 opakuje nesmyslná mantra, která byla nesmyslná a vymyšlená ji v důvodové zprávě loňského tisku – že totiž přijetí zákona přispěje ke snížení počtu opakovaných soudních řízení. To je lež jako věž. Žádná právní úprava nemá vliv na rodičovské spory. Navíc loňská změna omezila možnosti podávat znovu a znovu a znovu návrhy, odvolání, stížnosti a předběžná opatření. Zatímco dnešní návrh to vše zase ruší a vrací zpátky.
Důvodová zpráva obsahuje mnoho lží a nesmyslů. Například tvrzení, že přijetí tohoto zákona nepředpokládá žádné přímé náklady. To si ani nedovedete představit, co v justici touto brzdou a přehozením výhybky zpět způsobíte a jaké náklady vyvoláte. To si ani nedovedete představit, jak asi budou vyšší soudy rozhodovat o těch věcech, které se rozběhly podle loňského zákona. Předložený návrh totiž vůbec neobsahuje přechodné ustanovení. Vůbec neřeší, podle jakého zákona mají soudy rozhodovat.
Navrhovatelé budou opakovat, co tady poslouchám už více než tři roky. Že kdyby zákon pomohl jednomu jedinému dítěti, jedné jediné Viktorce, jednomu jedinému Bertíkovi, tak je naší povinností hlasovat pro něj. Ale tohle je jen fráze a zavádějící manipulace. Žádné další Viktorce nepomůže. Jen přidá práva šikovně manipulujícím matkám, aby otce, které si samy vybraly jako rodiče pro své dítě, naprosto odvrhly a znemožnily mu účast na výchově.
Navrhovatelé budou opakovat, co opakují vždycky. Že ti otcové jsou agresivní původní domácího násilí a že je třeba při rozhodování o péči domácí násilí zohlednit. Ale k tomu nepotřebujeme žádný nový zákon. To už v právním řádu máme.
Do § 907 se novelou doplňuje nový odstavec 5, podle něhož soud vždy přihlédne k názoru dítěte. To je zásadní zostření participačního práva dítěte. Dnes má dítě právo se k věci vyjádřit, ale soud nemá povinnost se jeho pohledem řídit. Je to pochopitelné, protože soud sleduje komplexní zájem dítěte, nikoliv je aktuální rozpoložení. Všichni tady jsem rodiči a tak víme, jak snadno lze dítě zmanipulovat, přesvědčit, změnit jeho vzpomínky. Existují výzkumy, z nichž plyne velikost vlivu toho rodiče, který přivede dítě k soudu, k OSPODu, ke znalci. V loňském roce pořádala Unie rodinných advokátů konferenci zaměřenou na participační práva dětí. Kdo by chtěl vidět, jak se participace nemá dělat, tomu mohu nabídnout sborník z této konference. Anebo může zvednout ruku pro návrh, v němž je nová povinnost rovnou zakotvena pro soud. Povinnost naprosto nesmyslná. Povinnost, která jde proti zájmu dítěte a proti jeho právu na rodinný život, na život ovlivňovaný oběma rodiči.
Velmi mě bolí srdce nad každým dítětem, jehož rodiče mu nevytvoří klidné a milující zázemí. Změny ale nedosáhneme tím, že vrátíme rozhodování o dětech na úroveň socialistických soudů.
Já budu hlasovat proti tomuto návrhu. Věřím, že jste se také všichni pozeptali svých známých soudců a nenecháte se zmanipulovat emocemi a tragickými příběhy, podle nichž se přece nikdy nemá upravovat legislativa. Máme myslet na standardní otce a matky, kterým soud má pomoci nalézt formu spolupráce. A podle zpráv ze soudních síní se mu to od Nového roku daří s novými definicemi mnohem lépe a efektivněji. Nevracejme se tedy zpátky do minulosti.
Vystoupení k ST 242 – senátní novela občanského zákoníku
V loňském roce jsme projednávali senátní tisk č. 145 – novelu občanského zákoníku, lidově zvanou „rychlé rozvody“. My jsme jej projednávali na schůzi 3. července 2025. Pro tuto změnu jsem tehdy nehlasovala, ale vystoupila jsem před vámi s tím, že o žádnou převratnou změnu nejde a že měnit občanský zákoník nepotřebujeme. Proč ne? Protože většina justice, tedy ti nejlepší, ti dobří i ti průměrní soudci se už naučili pracovat s rodičovskou odpovědností obou rodičů i se střídavou péčí.
Podívala jsem se však do důvodové zprávy k tehdejšímu sněmovnímu tisku č. 728. A v něm jsem se dočetla, že onen loňský návrh, tedy změna, která nabyl účinnosti teprve 1. ledna 2026, tedy před necelými pěti měsíci, má za cíl zklidnit rozvodové pře a zavést mimořádně rychlý způsob předběžného rozhodování o dětech.
Loňskou novelu velmi bedlivě sledovala celá rodinná justice, tedy všichni opatrovničtí a rodinní soudci, advokáti, OSPOD. Od 3. 7. 2026 se rozjela obrovská vlna školení, kterých do dnešního dne proběhly stovky. Všichni opatrovničtí a rodinní soudci i advokáti byli opakovaně a na mnoha úrovních proškolováni prostřednictvím Justiční akademie, ČAK, URA a mnoha soukromými agenturami. Naučili se novou terminologii. Vymysleli, jak má vypadat návrh, jak petit soudních rozhodnutí, jak celé výroky, jak se provádí výkon rozhodnutí.
Ona loňská novela nebyla ideální, ale přinesla obrovský posun v chápání vztahu rodičů k dětem, kterým vyvrcholilo mnoho let a mnoho nálezů Ústavního soudu. Ta změna je založena na tom, že dítě už nepatří matce, ale právo a dokonce i povinnost o dítě pečovat a dítě vychovávat mají oba rodiče. Že už do budoucna nebude existovat žádná výlučná péče, v níž patka sbalí dítě a bez souhlasu otce se s ním odstěhuje na druhý konec republiky, čímž otce naprosto odřízne z jeho výchovy, z jeho péče, z jeho lásky.
Justice po oněch změnách nevolala. Ty si vymysleli politici a aktivisté. Justice si však všechny ty změny osvojila. Mimochodem to naučení té změny investovala nejen personální náklady, ale i finanční. Jistě si dovedete představit, kolik takové plošné školení mnoha tisíců lidí stojí.
Ale už na podzim se vytvořila skupina, která začala volat po změně. Po změně zákona, který ještě nebyl účinný. Tato skupina, která je dnes představována navrhovateli senátního tisku č. 242 spolu s velmi omezenou skupinou několika advokátek a nespokojených matek, volá po změně. Volá po návratu do roku 1989, kdy jsem začala vykonávat advokacii a kdy platilo, že dítě patří matce a matka má výhradní právo o dítěti rozhodovat.
Loňská změna platí jen 146 dní. Za tu dobu se ještě ani náhodou v praxi nemohlo projevit, že jde o zákon špatný. Je to naprosto unáhlené, zkratkovité, emocionální rozhodnutí. Pokud bychom ho přijali, zamotáme hlavu všem soudcům a všem advokátům. Vrátíme rozhodovací praxi o třicet let zpátky. Vyhodíme z okna obrovské již vynaložené finanční prostředky. Proto vás žádám, abychom tento návrh, senátní tisk 242, jako senát zamítli, a to už dnes.
Loňský zákon akutně potřebný nebyl. Dnešní návrh je naprostý právní i legislativní omyl.
Minulý týden a v posledních dnech jsem se setkala s řadou opatrovnických soudců a se všemi jsem o dnešním tisku mluvila. Všichni se chytali za hlavu a žádali, ať uděláme vše pro jeho zamítnutí. Ať proboha svatého nevracíme do našeho právního řádu opět stykaře – tedy ty
otce, kteří mají jen povinnost platit, ale dítě smějí vidět jednou za 14 dní na pár hodin. Nejsou tedy plnohodnotnými rodiči.
Podrobně jsem si přečetla důvodovou zprávu. A se vší vážností a s podporou své advokátní praxe, která začala v roce 1989, prohlašuji, že obsahuje naprosté lži. Opět se na str. 12 opakuje nesmyslná mantra, která byla nesmyslná a vymyšlená ji v důvodové zprávě loňského tisku – že totiž přijetí zákona přispěje ke snížení počtu opakovaných soudních řízení. To je lež jako věž. Žádná právní úprava nemá vliv na rodičovské spory. Navíc loňská změna omezila možnosti podávat znovu a znovu a znovu návrhy, odvolání, stížnosti a předběžná opatření. Zatímco dnešní návrh to vše zase ruší a vrací zpátky.
Důvodová zpráva obsahuje mnoho lží a nesmyslů. Například tvrzení, že přijetí tohoto zákona nepředpokládá žádné přímé náklady. To si ani nedovedete představit, co v justici touto brzdou a přehozením výhybky zpět způsobíte a jaké náklady vyvoláte. To si ani nedovedete představit, jak asi budou vyšší soudy rozhodovat o těch věcech, které se rozběhly podle loňského zákona. Předložený návrh totiž vůbec neobsahuje přechodné ustanovení. Vůbec neřeší, podle jakého zákona mají soudy rozhodovat.
Navrhovatelé budou opakovat, co tady poslouchám už více než tři roky. Že kdyby zákon pomohl jednomu jedinému dítěti, jedné jediné Viktorce, jednomu jedinému Bertíkovi, tak je naší povinností hlasovat pro něj. Ale tohle je jen fráze a zavádějící manipulace. Žádné další Viktorce nepomůže. Jen přidá práva šikovně manipulujícím matkám, aby otce, které si samy vybraly jako rodiče pro své dítě, naprosto odvrhly a znemožnily mu účast na výchově.
Navrhovatelé budou opakovat, co opakují vždycky. Že ti otcové jsou agresivní původní domácího násilí a že je třeba při rozhodování o péči domácí násilí zohlednit. Ale k tomu nepotřebujeme žádný nový zákon. To už v právním řádu máme.
Do § 907 se novelou doplňuje nový odstavec 5, podle něhož soud vždy přihlédne k názoru dítěte. To je zásadní zostření participačního práva dítěte. Dnes má dítě právo se k věci vyjádřit, ale soud nemá povinnost se jeho pohledem řídit. Je to pochopitelné, protože soud sleduje komplexní zájem dítěte, nikoliv je aktuální rozpoložení. Všichni tady jsem rodiči a tak víme, jak snadno lze dítě zmanipulovat, přesvědčit, změnit jeho vzpomínky. Existují výzkumy, z nichž plyne velikost vlivu toho rodiče, který přivede dítě k soudu, k OSPODu, ke znalci. V loňském roce pořádala Unie rodinných advokátů konferenci zaměřenou na participační práva dětí. Kdo by chtěl vidět, jak se participace nemá dělat, tomu mohu nabídnout sborník z této konference. Anebo může zvednout ruku pro návrh, v němž je nová povinnost rovnou zakotvena pro soud. Povinnost naprosto nesmyslná. Povinnost, která jde proti zájmu dítěte a proti jeho právu na rodinný život, na život ovlivňovaný oběma rodiči.
Velmi mě bolí srdce nad každým dítětem, jehož rodiče mu nevytvoří klidné a milující zázemí. Změny ale nedosáhneme tím, že vrátíme rozhodování o dětech na úroveň socialistických soudů.
Já budu hlasovat proti tomuto návrhu. Věřím, že jste se také všichni pozeptali svých známých soudců a nenecháte se zmanipulovat emocemi a tragickými příběhy, podle nichž se přece nikdy nemá upravovat legislativa. Máme myslet na standardní otce a matky, kterým soud má pomoci nalézt formu spolupráce. A podle zpráv ze soudních síní se mu to od Nového roku daří s novými definicemi mnohem lépe a efektivněji. Nevracejme se tedy zpátky do minulosti.
27. 5. 2026Publikováno: 27. 5. 2026