Návrhem, který tímto jako skupina senátorů předkládáme, sledujeme tři zásadní cíle: ústavní ochranu koruny české, plateb v hotovosti a práva na život mimo elektronickou formu komunikace.

Za prvé, Listina základních práv a svobod dnes v čl. 13 upravuje právo na soukromí. Elektronická forma komunikace takové soukromí negarantuje. Mnozí občané odmítají být sledováni podle toho, jakou kartou kde platí nebo jaké e-maily či jiné elektronické zprávy posílají. Proto jsme se rozhodli rozšířit čl. 13 o druhý odstavec, který garantuje právo neužívat digitální služby s tím, že nikdo nesmí být veřejnou mocí k využívání elektronické komunikace nucen, a pokud ji užívat nebude, nesmí mu být působena jakákoliv újma.

Listina základních práv a svobod také v čl. 10 odst. 1 stanoví, že každý má právo na lidskou důstojnost. Ta se ovšem ztrácí, pokud veřejná moc nutí k používání komunikačních technologií, chytrých telefonů a elektronických cest i ty, kteří toho nejsou schopni z finančních, psychologických či jiných důvodů nebo komunikační technologie z principu odmítají. Jsme toho názoru, že stát má pro každou komunikaci ponechat občanům volbu mezi osobní (poštovní) a elektronickou formou. To je požadavek, s nímž se na nás opakovaně obracejí občané, voliči, postižení digitálními povinnostmi.

Formuláře jsou mnohdy jen na internetu, kolem nás sílí tlak na vyřizování agendy pouze online cestou. Ale pro mnohé naše spoluobčany je tato forma nepříjemná a mnohdy i nepřijatelná. Pokud úřady v mnoha agendách jiný styk neumožňují, musely by občanům dodat počítače a mobilní telefony zdarma. A ani to by nestačilo, protože mnoho lidí takovou formu komunikace z různých důvodů odmítá. Buď kvůli ochraně soukromí, nebo prostě proto, že to s IT neumějí a umět nechtějí. Leckde také není dobré datové pokrytí. Také nejde o levné služby a levné vybavení. Občan tu přece není pro stát, stát je tu pro občana. A přesně od toho máme ústavu. Aby státní moci vymezila hranice, za které už nemůže vůči jednotlivci jít kdykoli, kdy se jí to zlíbí.

Za druhé, s právem na ochranu soukromí souvisí i třetí odstavec, který nově navrhujeme doplnit do čl. 13 Listiny. Podle něj lze hotovostní platby omezit jen zákonem z důvodů veřejného zájmu. Toto ustanovení není nové. Už nyní je součástí běžných zákonů. My však tento závazek státu povyšujeme na ústavní úroveň s ohledem na společenský vývoj. Vzpomeňme si na debatu, kterou jsme zde vedli 25. října loňského roku. Většina vystupujících se zasazovala za ochranu hotovosti. Toto ustanovení nemá žádný dopad na soukromé vztahy mezi subjekty.

Konečně za třetí navrhujeme do čl. 98 Ústavy do pasáží, jimiž je upravena působnost České národní banky, doplnit větu, že měnou České republiky je koruna česká. Také toto ustanovení už v právním řádu máme, je obsaženo v zákone č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí. Naším návrhem je pozvedáváme na ústavní úroveň, čímž korunu českou chceme ochránit před tlaky na přijetí eura. Upuštění od vlastní měny nelze nechat na libovolné vládě či na prostém zákonu.

Vlastní měna není pouhým symbolem. Umožňuje vlastní suverénní měnovou politiku, která je hlavní součástí národní hospodářské politiky. Ochrana národní měny tedy přímo souvisí se státní suverenitou, protože z existence národní měny plyne možnost samostatné měnové politiky, což je jedním ze základních znaků suverenity. A pak tu je kurz. To je nejdůležitější

cena v tržní ekonomice. Reguluje vnější ekonomické vztahy a brání dramatickým výkyvům importu i exportu. Ekonomika bez vlastní měnové politiky a kurzu vlastní měny je ekonomikou zmrzačenou.

Pojďme se o těchto třech bodech bavit. To jsou témata, která chtějí diskutovat i naši voliči a spoluobčané. Nejde jen o akademické nebo nepodstatné otázky. Jde o každodenní lidský život.

Z výše uvedených důvodů předkládáme návrh zákona a žádáme kolegy, aby propustili tento návrh do prvního čtení.

6. května 2026