Při podobných pietních příležitostech se obvykle mluví o nebezpečných ideologiích, které musíme včas rozeznávat, abychom si na ně mohli dát pozor a nedovolit jim vyrůst.

Já chci ale dnes promluvit o nebezpečím jiném. O tom, které si nosíme uvnitř sebe každý z nás.

Často si býváme sami sebou až příliš jisti.

A to nás vede k povýšenému pocitu, že máme jiné lidi či jejich skupiny právo hodnotit, soudit, nálepkovat, cejchovat.

Buďme k sobě upřímní a přiznejme si, jak často sklouzáváme k povrchnímu despektu, pohrdání, štítivosti či pobaveným pošklebkům. Víme toho o druhých dost? Rozumíme jejich motivacím a obavám. Nedáváme těmto obavám bezděčně zapravdu?

Ano. Největší kus práce hledejme každý v sobě. Přiznat si slabost či selhání není snadné.

Ale je to první a také nutný krok k tomu, abychom se sami nestávali nositelem malého zla.

Projev přednesený u příležitosti tryzny k uctění památky blízkých dne 12. dubna 2026 na Židovském hřbitově v Plzni