Nezvedla jsem  v Senátu ruku pro usnesení č. 173 k údajně smysluplnému zapojení Tchaj-wanu do aktivit mezinárodních organizací. Mé důvody jsou tyto:

Světové společenství od 70. let uznává za reprezentanta Číny Čínskou lidovou republiku (ČLR). Naopak Čínská republika, které my neoficiálně říkáme Tchaj-wan, není mezinárodním společenstvím oficiálně uznávána jako reprezentant Číny. Sama tato Čínská republika se za samostatný stát neprohlašuje, jak se u nás mylně vykládá. Prohlašuje se za legitimního reprezentanta celé Číny s tím, že by mezinárodní společenství mělo legitimitu ČLR po 50 letech přehodnotit a zrušit. V usnesení požadované „zapojení Čínské republiky do mezinárodních struktur“ by znamenalo, že my jako ČR rušíme uznání Čínské lidové republiky jako člena OSN a Rady bezpečnosti, což by znamenalo zásadní obrat v naší dosavadní zahraniční politice a odklon od politiky všech našich spojenců. Můžeme eventuálně začít diskutovat o případném uznání Čínské republiky jako samostatného státu, ale až tehdy, kdy tento subjekt (u nás nazývaný Tchaj-wan) o to eventuálně začne po 50 letech sám usilovat.