Vážený pane, omílané fráze typu "rozpínavé Rusko" mě moc nerozvášňují. Ruské panství se za posledních 35 let zmenšilo z 24 milionů kilometrů na 17 milionů. Před sto deseti lety sahalo skoro k Ostravě, dnes je od nás dva tisíce kilometrů.

Odsuzuji jakoukoli válku, včetně těch, které za posledních 30 let vedly mnohé rozpínavé velmoci. A že jich bylo. Faktem ale je, že na postsovětském území probíhalo několik válek. Mezi Arménií a Azerbajdžánem, mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem, v moldavském Ponděstří. Nikdy jsme o žádné netvrdili, že to je naše válka.

Válčilo se také podstatně blíže: v bývalé Jugoslávii. Ani tou válkou jsme se necítili přímo ohroženi. I když je fakt, že jsme jako týden starý člen NATO logisticky pomohli s bombardováním Jugoslávie, která se snažila uchovat územní mezinárodně uznávanou integritu proti albánským muslimským separatistům v Kosovu. Podle tohoto vzoru jsme asi měli poté bombardovat Kyjev, jehož vláda vedla osm let válku proti separatistům snažícím se o sebeurčení na východě země.

Nic se se mnou nestalo a v bublině nežiji. Jsem v denním kontaktu se svými venkovskými voliči a velká část z nich vidí tyto věci dost podobně jako já. Ne, nebojím se. Možná muslimů, kteří v západní Evropě vyhodili do povětří vlaky, metra, autobusy, letiště, vystříleli restaurace, taneční kluby, zabíjejí starousedlíky v ulicích. Ale tento strach není vynucován, jako se vy snažíte peskovat mne za to, že se v jednom šiku nestavím za stejnými hesly strachu našich velkých médií, které tolik oslovily vás.

Na Ukrajině se čtyři roky bojuje o vesnice, kde před válkou měli naprostou početní převahu příslušníci ruské etnické skupiny a kde "proruský" prezident Janukovič dostával opakovaně ve volbách proti různým soupeřům 80–95 procent. Vyvozovat z toho, že se rozhoduje o tom, zda se Rusům na Donbase bude vládnout z Moskvy nebo z Kyjeva, nějaké naše přímé ohrožení, je fikce. Stovky milionů lidí Střední a Západní Evropy nejsou příštím chodem Ruského medvěda. Ten na to nemá sílu, motivy, ambice. Nemáme s ním žádný spor. Jen si moc přejeme, aby válka skončila. Dosavadní naše politika ke konci nevede. Ke konci v vedou jen dvě cesty: porazit Rusko ve válce, nebo s ním jednat.

Chceme-li, aby řešení mělo podobu našich představ, zbývá jen možnost první. Pokud Rusko nechceme nebo neumíme porazit, budeme muset ze svých představ slevit.

Docela hrubě mě napadáte a podsouváte mi nesmysly, které bych nikdy neřekla. A to jen proto, že si dovoluji vidět některé věci jinak. To mi tak nějak jako vynucování trochu připadá.

Neberu vám vaše názory, Vy neupírejte jiným mít odlišné.

A jak zněl ten nesouhlas? Takto:

Dobrý den, paní senátorko, Vaše příspěvky v tisku jsem vždycky rád četl, a většinou vřele souhlasil. Teď jsem v rozpacích: O co Vám jde článku "Bát se podnebí, bát se Putina ..." v MF DNES ze soboty 21.2.2026. Vám nevadí rozpínavé putinovské Rusko, jeho surová agrese na Ukrajině? Těšíte se na to, až se zase Česká republika dostane pod správu Ruské federace, pokud Ukrajina padne? Chcete říct, že Rusko je přátelský stát a bojuje za světový mír, který už 4 roky ničí? A které po desetiletích téměř mírové spolupráce ve světě nutí státy k intenzivnímu zbrojení? Váš strach si nikdo nevynucuje. To je asi Váš vnitřní pocit. Že by vlivem kolegů ze Senátu? "Hitler a Putin by mohli vyprávět ...", jak píšete. No to určitě - vždyť jsou to přece lidumilové... Na žádné demonstrace Vás nikdo nenutí, na žádné "správné" straně stát nemusíte. Nemusíte se ničeho bát, nemusíte dělat vůbec nic. Můžete si dál v klidu žít ve své bublině.

Jsem zděšen z Vašeho myšlení. Co se to s Vámi stalo? Je to celková ztráta soudnosti, nebo náhlé pomatení smyslů?

Moc rád bych věděl, co za tím vězí - protože jsem vždycky byl Vaším sympatizantem.

ZJ, důchodce, 25. února 2026