Nalijme si čistého vína, co za tisk máme před sebou.

Nejde o suše zdravotní definici. Nejde o řešení technického problému, který by si vyžadovala praxe.

Ne.

Jde o otevření dveří euthanasii. Listina základních práv a svobod to v článku 6 říká jasně: Lidský život je hoden ochrany a nikdo nesmí být zbaven života.

Proto instalujeme zábrany na Nuselském mostě. Proto zachraňujeme životy sebevrahů. A nikdo na tomto světě nemá právo soudit, zda kvalita života je ještě taková, aby pacientovi přinášela užitek, nebo je zátěž života vyšší než užitek sám (jak se píše v § 43a odst. 1 návrhu). Kdo o jiném je schopen soudit, zda žije či nežije hodnotný život?

Nenechte si namluvit, že jde lékařské definice.

Naopak jde o ústup od současné definice paliativní péče. Dnešní definice pacienta trpícího nevyléčitelnou nemocí má být nahrazena jinou: Každý pacient, jehož stav to vyžaduje, má právo na paliativní péči.

Tenhle návrh nelze nijak legislativně opravit. Je možné ho jen vůbec neprojednávat. Dopřejme tomuto návrhu milosrdnou smrt.

Za celé 3 roky a 4 měsíce, které sedím v Senátě, jsem vždy zvedla ruku pro propuštění zákona do 1. čtení. Každému jsem dala šanci na projednání.

V tomto případě hlasovat pro nemohu. Naopak navrhuji tento návrh zamítnout.

A vy všichni si odpovězte, proč zachraňujeme sebevrahy na Nuselském mostě, proč provozujeme Linky důvěry, proč zakazujeme umělé inteligenci, aby podporovala nešťastně zamilované mladistvé k tomu, aby si sáhli na život.

11. 2. 2026