Participace dětí aneb jak je složité spolehnout se na jejich vyjádření
Děti nejsou malí dospělí. Právě proto je chráníme. Chráníme je před nimi samotnými. Proto existují skutkové podstaty trestných činů. Takových trestných činů, u kterých se dospělí vymlouvají na to, že děti s protiprávním jednáním souhlasily, ba jej dokonce samy chtěly.
Proto existuje koncepce dospělosti. Protože plná svéprávnost pro rozhodování, konání a jednání nastupuje nejdříve v 18 letech a u mnoha aktivit dokonce až v pozdějším věku. Proto děti nesmějí pracovat, nemohou nakupovat nemovitosti, řídit auta nebo obchodovat na burze.
Proč to všechno nemohou? Odpověď nám poskytuje vývojová psychologie. Člověk se vyvíjí postupně, což platí zejména pro jeho mozek. Až teprve kolem 12. roku věku chápe abstraktní pojmy. A plně o sobě smí rozhodovat až v 18 letech. Je to pochopitelné. Dřív totiž upřednostní okamžitý požitek teď před požitkem odkládaným do budoucna. Až po dosažení plné svéprávnosti chápe, že dnešní rozhodnutí ovlivní jeho budoucí život. Až v dospělosti je schopen chápat čas a konsekvence s tím spojené.
I naše dospělost je fikce. Sami to vidíme, kolik dospělých je závislých na drogách, na sociálních sítích, na sladkostech. Sami vidíme, jak i u nás je složité odepřít si teď a například odložit včas telefon a jít si lehnout, abychom byli na náročný den dostatečně vyspaní a odpočinutí. Mladí lidé toho povětšinou nejsou schopni a dětem se ani nemůžeme divit. Právě proto existuje výchova, která dětem dává hranice.
Proto je tak těžké mluvit s dětmi a pracovat s tím, co nám řeknou. Proto musíme být velmi opatrní, když nám osmi či desetiletá holčička řekne, že se cítí být chlapcem. Musíme velmi obezřetně zjišťovat, co za tím prohlášením stojí. Ona sama to mnohdy neví. Proto rozhovor s dítětem vyžaduje vyškolený personál.
A to mluvím o běžném zdravém dítěti. Ten, kdo vede rozhovor s dítětem u tak závažné věci, jakou je změna jeho pohlaví, se musí ale také ujistit, zda jeho hardware není nějak funkčně narušen. Například ADHD, poruchou autistického spektra a dalšími funkčními omezeními. Takové omezení se musí nejprve vyšetřit a vyloučit (nebo potvrdit). Proto nelze jen tak poslechnout dítě, když řekne, že necítí soulad se svým biologickým pohlavím.
Manipulovat a být manipulován
Problém je ještě také v jiné oblasti. Děti jsou extrémně manipulovatelné. To zná každý rodič, který výchovnou manipulaci používá každý den. Děti jsou také ale extrémně ovlivnitelné. A když jim doma nerozumějí, ba jim dokonce jejich věty a pohled na věc rozmlouvají, je pro ně jednoduché napojit se na partu nebo klan, který ho o něčem přesvědčuje. Ne náhodou se mladí delikventi rekrutují z narušeného rodinného prostředí.
Děti také dokážou samy (zejména ve věku od 12 let výše) velmi dobře manipulovat, protože ze sociálních sítí dobře vědí, co od nich chceme nebo potřebujeme slyšet. Proto je naprosto zásadní, zda s dítětem hovoří vyškolený odborník, který o všech těchto rizicích ví a dokáže je eliminovat či rozpoznat. V rodinném právu se setkáváme s řadou podobných případů. Vše výše uvedené známe z opatrovnických sporů. A vidíme, jak zhoubné je paušalizovat a zjednodušovat.
Děti se dnes uplácejí nicneděláním, a tak si v rozvodových sporech dítě vždycky vybere toho rodiče, který z jeho pohledu míň prudí. Když soud automaticky převezme jeho názor a svěří ho méně vychovávajícímu rodiči, je to pro dítě obrovský náklad odpovědnosti. A velmi často v dospělosti lituje, že se takto rozhodlo a že soud automaticky akceptoval jeho přání. Mnohdy státu vyčítá, že to dopustil.
Nelze vzít názor dítěte absolutně a konat podle něj. Nelze obecně přijmout tezi, že dítě ví, co chce, a tak mu vyhovíme. To by totiž bylo přesně v rozporu s jeho nejlepším zájmem, o kterém hovoří Listina základních práv a svobod. A tento nejlepší zájem konkrétního dítěte garantuje stát.
Děti si mnohdy jeden měsíc myslí něco jiného a další měsíc názor změní. V závažných otázkách je nesmíme nechat bez dalšího o sobě rozhodovat. To bychom mohli koncepci dospělosti a plné svéprávnosti rovnou zrušit.
Vystoupení na kulatém stole v Senátě zaměřeném na problematiku trangender.
Participace dětí aneb jak je složité spolehnout se na jejich vyjádření
Děti nejsou malí dospělí. Právě proto je chráníme. Chráníme je před nimi samotnými. Proto existují skutkové podstaty trestných činů. Takových trestných činů, u kterých se dospělí vymlouvají na to, že děti s protiprávním jednáním souhlasily, ba jej dokonce samy chtěly.
Proto existuje koncepce dospělosti. Protože plná svéprávnost pro rozhodování, konání a jednání nastupuje nejdříve v 18 letech a u mnoha aktivit dokonce až v pozdějším věku. Proto děti nesmějí pracovat, nemohou nakupovat nemovitosti, řídit auta nebo obchodovat na burze.
Proč to všechno nemohou? Odpověď nám poskytuje vývojová psychologie. Člověk se vyvíjí postupně, což platí zejména pro jeho mozek. Až teprve kolem 12. roku věku chápe abstraktní pojmy. A plně o sobě smí rozhodovat až v 18 letech. Je to pochopitelné. Dřív totiž upřednostní okamžitý požitek teď před požitkem odkládaným do budoucna. Až po dosažení plné svéprávnosti chápe, že dnešní rozhodnutí ovlivní jeho budoucí život. Až v dospělosti je schopen chápat čas a konsekvence s tím spojené.
I naše dospělost je fikce. Sami to vidíme, kolik dospělých je závislých na drogách, na sociálních sítích, na sladkostech. Sami vidíme, jak i u nás je složité odepřít si teď a například odložit včas telefon a jít si lehnout, abychom byli na náročný den dostatečně vyspaní a odpočinutí. Mladí lidé toho povětšinou nejsou schopni a dětem se ani nemůžeme divit. Právě proto existuje výchova, která dětem dává hranice.
Proto je tak těžké mluvit s dětmi a pracovat s tím, co nám řeknou. Proto musíme být velmi opatrní, když nám osmi či desetiletá holčička řekne, že se cítí být chlapcem. Musíme velmi obezřetně zjišťovat, co za tím prohlášením stojí. Ona sama to mnohdy neví. Proto rozhovor s dítětem vyžaduje vyškolený personál.
A to mluvím o běžném zdravém dítěti. Ten, kdo vede rozhovor s dítětem u tak závažné věci, jakou je změna jeho pohlaví, se musí ale také ujistit, zda jeho hardware není nějak funkčně narušen. Například ADHD, poruchou autistického spektra a dalšími funkčními omezeními. Takové omezení se musí nejprve vyšetřit a vyloučit (nebo potvrdit). Proto nelze jen tak poslechnout dítě, když řekne, že necítí soulad se svým biologickým pohlavím.
Manipulovat a být manipulován
Problém je ještě také v jiné oblasti. Děti jsou extrémně manipulovatelné. To zná každý rodič, který výchovnou manipulaci používá každý den. Děti jsou také ale extrémně ovlivnitelné. A když jim doma nerozumějí, ba jim dokonce jejich věty a pohled na věc rozmlouvají, je pro ně jednoduché napojit se na partu nebo klan, který ho o něčem přesvědčuje. Ne náhodou se mladí delikventi rekrutují z narušeného rodinného prostředí.
Děti také dokážou samy (zejména ve věku od 12 let výše) velmi dobře manipulovat, protože ze sociálních sítí dobře vědí, co od nich chceme nebo potřebujeme slyšet. Proto je naprosto zásadní, zda s dítětem hovoří vyškolený odborník, který o všech těchto rizicích ví a dokáže je eliminovat či rozpoznat. V rodinném právu se setkáváme s řadou podobných případů. Vše výše uvedené známe z opatrovnických sporů. A vidíme, jak zhoubné je paušalizovat a zjednodušovat.
Děti se dnes uplácejí nicneděláním, a tak si v rozvodových sporech dítě vždycky vybere toho rodiče, který z jeho pohledu míň prudí. Když soud automaticky převezme jeho názor a svěří ho méně vychovávajícímu rodiči, je to pro dítě obrovský náklad odpovědnosti. A velmi často v dospělosti lituje, že se takto rozhodlo a že soud automaticky akceptoval jeho přání. Mnohdy státu vyčítá, že to dopustil.
Nelze vzít názor dítěte absolutně a konat podle něj. Nelze obecně přijmout tezi, že dítě ví, co chce, a tak mu vyhovíme. To by totiž bylo přesně v rozporu s jeho nejlepším zájmem, o kterém hovoří Listina základních práv a svobod. A tento nejlepší zájem konkrétního dítěte garantuje stát.
Děti si mnohdy jeden měsíc myslí něco jiného a další měsíc názor změní. V závažných otázkách je nesmíme nechat bez dalšího o sobě rozhodovat. To bychom mohli koncepci dospělosti a plné svéprávnosti rovnou zrušit.Vystoupení na kulatém stole v Senátě zaměřeném na problematiku trangender.
25. 10. 2025
Publikováno: 25. 10. 2025