Na mé námitky možná řeknete: proč s tím dělat tolik cavyků, když jde JEN o nelegislativní materiál ve formě sdělení. Jenomže mnohokrát jsme přece zažili, že něco, co bylo nejprve sdělením, se později stane doporučením, které se následně překlopí do povinnosti. Jako příklad takového postupu zde zmínit hlášení o udržitelnosti, které dnes máme jako povinnost pro firmy v zákoně o účetnictví.
Proto je potřeba se zajímat i o sdělení. A není prostě pravdou, že nelegislativní materiál nemá přímé dopady. Je to materiál EU a kdekdo s ním bude pracovat. Každý se na něj může kdykoliv v budoucnu odvolat. Kdekdo, především všechny možné neziskové organizace a agentury pro genderovou rovnost, si s odvoláním na toto sdělení budou si nárokovat větší kus agendy, větší podíl na činnosti a větší podíl financí.
A proto je potřeba se důrazně, mnohem důrazněji, než činí naše vláda, vymezit proti. Takovým inženýrským nesmyslům je třeba od začátku říkat ne.
Co se lze ve sdělení dovědět? Že je třeba přidat, protože současným tempem by dosažení rovnosti mužů a žen trvalo 60 let. Jako příklad toho, co nás čeká, si lze vybrat princip rovného zastoupení žen a mužů zmíněný na straně 7 materiálu, podle něhož má každá žena právo se aktivně a bezpečně účastnit veřejného života. Moc by mě zajímalo, jak chce EU, resp. český stát zajistit, abych už nedostávala výhružky smrtí a urážky kvůli svému věku, váze, článkům či názorům. Upřímně – ani muže-politiky nedokážeme uchránit urážení (obzvláště proto, že se ho velmi často účastní politici sami.) Veřejná služba prostě není pro křehké povahy a život (nejen ten veřejný) je plný urážek a nespravedlností. A jak zajistit, aby třeba v Senátě seděla polovina žen?
Řada doporučení obsažená ve sdělení je prostě úsměvná. Pro příklad zmiňme vysoké školství. Dnes je mezi vysokoškolskými studenty u nás 55 % žen a tento podíl se stále zvyšuje. Na magisterském stupni již tvoří 60 %. Na lékařských fakultách je studentek 66 %. Jak konstatuje i česká vláda ve své pozici, formální překážky pro ženy už dnes žádné neexistují. Proč potom tolik tlačit na pilu?
A pak je tu ještě jeden důvod, proč být ke zprávě ostražitý. V ČR existuje Rada vlády pro rovnost mužů a žen. Existuje navzdory tomu, že u nás rovnost obou pohlaví vyplývá z Ústavy z roku 1920, platí tedy už 105 let. Rada vlády pro rovnost mužů a žen předložila vládě aktualizovanou Strategii rovnosti mužů a žen na léta 2021 až 2030, kterou vláda schválila dne 2. října 2024. Materiál loni v listopadu dorazil k nám do Senátu. A jaké bylo mé překvapení, když se jím nikdo nezabýval. Žádný výbor si jej nevzal za svůj, žádný výbor o něm nechtěl diskutovat. Všem byla tato strategie úplně jedno. Nepodařilo se mi nikoho z funkcionářů přesvědčit, abyste si ho přečetli, abychom o něm diskutovali.
A přitom by nám ta strategie (senátní tisk č. 5 z 15. funkčního období Senátu) jedno být neměla. Obsahuje totiž řadu konkrétním opatření, kroků, doporučení a finančních požadavků. Zjišťuje někdo, zda nejde o špatné kroky, zbytečná opatření a vyhozené finance? Nikoho to nezajímá. Nikdo to nekontroluje. Jen se spousta lidí na této agendě přiživuje.
Proto je třeba i tuto agendu pozorně sledovat a nedopustit, aby se na ni vynakládalo o korunu víc, než je nezbytně nutné. Vládní materiál je totiž plný snahy o převýchovu našich občanů, zejména mužů. Podle této strategie mají být například ženy více tlačeny do průmyslu, do technických oborů a do armády, zatímco muži do větší péče o děti. Z podkladu je zřejmé kvótové vidění světa a snaha o destrukci rodiny. Na str. 9 se tvrdí, že u nás existuje genderová segregace (a skutečně tento pojem je ve strategii uveden). Na str. 16 se zase české společnosti vytýká sektorová segregace mužů a žen v rozhodovacích pozicích, kterou o stránku dál doplňuje horizontální segregace. Ta vytýká mužům a ženám, že si vybírají odlišné učební a školské obory a posléze povolání. Na str. 108 se zase bez jakýchkoli důkazů zmiňuje rozdílný dopad důsledků klimatické změny na ženy a na muže.
Strategie vytýká českým maminkám, že jsou s dětmi doma do tří let jejich věku, ačkoliv právě tato česká praxe je naopak chválena a podporována dětskými odborníky na celém světě. Za situace, kdy se rodí čím dál méně dětí, nutit matky maličkých dětí, aby prchly od dětí do práce brzy po porodu, je zrůdné a nepochopitelné. Tím spíš, že
strategie na str. 33 tvrdí, že v péči o malé děti by měly být ženy vystřídány muži.
Na str. 46 materiál konstatuje, že dosavadní měkká opatření pro zvýšení počtu žen v politice nejsou účinná, proto je třeba zavést povinná legislativní opatření.
Nemám ambici představovat ctěným kolegům celou nesmyslnou strategii a pevně doufám, že aspoň po tomto mém vystoupení se s ní někteří seznámíte. Nicméně řada závěrů je naprosto zcestných a zavádějících. Například tvrzení, jak se genderová promítá do špatného zdravotního stavu českých žen, ačkoliv z veřejně přístupných dat o plyne, že ženy jsou zdravější než muži, což potvrzuje také věk dožití, který je u žen o 8 let vyšší než věk dožití českých mužů.
Rada vlády pro rovnost mužů a žen je poradní orgán vlády. Je proto nepochopitelné, že si dovoluje kritizovat český parlament a zejména Senát za to, že nepodpořil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Zjevně nechápe ústavní princip dělby moci ani vázanost parlamentním rozhodováním.
Z celé strategie jednoznačně plyne požadavek na větší financování zejména neziskových organizací. To za situace stávajícího deficitu státu je volání troufalé a neakceptovatelné vedle problémů zásadnějšího charakteru, které mají přímý dopad na kvalitu života českých občanů.
Otázek souvisejících s genderem mají lidé a obecně veřejnost plné zuby. Sama strategie dokonce zmiňuje termín „genderový odpor“, pročež požaduje (nalistujte stranu 205) veřejnost genderově vychovávat zejména osvětovými akcemi. Lidi mají prostě špatné myšlení a cílem strategie je veřejnost převychovat, mj. (viz str. 206) plošným školením nebo podáváním podnětů a nahlašováním genderově nevhodného chování.
Buďme proto k materiálům tohoto typu velmi ostražití.
Představme si totiž, že by šlo o Plán pro muže. Vrtíte hlavou, že by to bylo nemožné? A proč ne? Vždyť mužů je násobně víc ve věznicích,
mezi narkomany, sebevrahy nebo bezdomovci. Neměli bychom se starat i o ně?
Vystoupení k ST K 20/15 – Plán pro práva žen
Na mé námitky možná řeknete: proč s tím dělat tolik cavyků, když jde JEN o nelegislativní materiál ve formě sdělení. Jenomže mnohokrát jsme přece zažili, že něco, co bylo nejprve sdělením, se později stane doporučením, které se následně překlopí do povinnosti. Jako příklad takového postupu zde zmínit hlášení o udržitelnosti, které dnes máme jako povinnost pro firmy v zákoně o účetnictví.
Proto je potřeba se zajímat i o sdělení. A není prostě pravdou, že nelegislativní materiál nemá přímé dopady. Je to materiál EU a kdekdo s ním bude pracovat. Každý se na něj může kdykoliv v budoucnu odvolat. Kdekdo, především všechny možné neziskové organizace a agentury pro genderovou rovnost, si s odvoláním na toto sdělení budou si nárokovat větší kus agendy, větší podíl na činnosti a větší podíl financí.
A proto je potřeba se důrazně, mnohem důrazněji, než činí naše vláda, vymezit proti. Takovým inženýrským nesmyslům je třeba od začátku říkat ne.
Co se lze ve sdělení dovědět? Že je třeba přidat, protože současným tempem by dosažení rovnosti mužů a žen trvalo 60 let. Jako příklad toho, co nás čeká, si lze vybrat princip rovného zastoupení žen a mužů zmíněný na straně 7 materiálu, podle něhož má každá žena právo se aktivně a bezpečně účastnit veřejného života. Moc by mě zajímalo, jak chce EU, resp. český stát zajistit, abych už nedostávala výhružky smrtí a urážky kvůli svému věku, váze, článkům či názorům. Upřímně – ani muže-politiky nedokážeme uchránit urážení (obzvláště proto, že se ho velmi často účastní politici sami.) Veřejná služba prostě není pro křehké povahy a život (nejen ten veřejný) je plný urážek a nespravedlností. A jak zajistit, aby třeba v Senátě seděla polovina žen?
Řada doporučení obsažená ve sdělení je prostě úsměvná. Pro příklad zmiňme vysoké školství. Dnes je mezi vysokoškolskými studenty u nás 55 % žen a tento podíl se stále zvyšuje. Na magisterském stupni již tvoří 60 %. Na lékařských fakultách je studentek 66 %. Jak konstatuje i česká vláda ve své pozici, formální překážky pro ženy už dnes žádné neexistují. Proč potom tolik tlačit na pilu?
A pak je tu ještě jeden důvod, proč být ke zprávě ostražitý. V ČR existuje Rada vlády pro rovnost mužů a žen. Existuje navzdory tomu, že u nás rovnost obou pohlaví vyplývá z Ústavy z roku 1920, platí tedy už 105 let. Rada vlády pro rovnost mužů a žen předložila vládě aktualizovanou Strategii rovnosti mužů a žen na léta 2021 až 2030, kterou vláda schválila dne 2. října 2024. Materiál loni v listopadu dorazil k nám do Senátu. A jaké bylo mé překvapení, když se jím nikdo nezabýval. Žádný výbor si jej nevzal za svůj, žádný výbor o něm nechtěl diskutovat. Všem byla tato strategie úplně jedno. Nepodařilo se mi nikoho z funkcionářů přesvědčit, abyste si ho přečetli, abychom o něm diskutovali.
A přitom by nám ta strategie (senátní tisk č. 5 z 15. funkčního období Senátu) jedno být neměla. Obsahuje totiž řadu konkrétním opatření, kroků, doporučení a finančních požadavků. Zjišťuje někdo, zda nejde o špatné kroky, zbytečná opatření a vyhozené finance? Nikoho to nezajímá. Nikdo to nekontroluje. Jen se spousta lidí na této agendě přiživuje.
Proto je třeba i tuto agendu pozorně sledovat a nedopustit, aby se na ni vynakládalo o korunu víc, než je nezbytně nutné. Vládní materiál je totiž plný snahy o převýchovu našich občanů, zejména mužů. Podle této strategie mají být například ženy více tlačeny do průmyslu, do technických oborů a do armády, zatímco muži do větší péče o děti. Z podkladu je zřejmé kvótové vidění světa a snaha o destrukci rodiny. Na str. 9 se tvrdí, že u nás existuje genderová segregace (a skutečně tento pojem je ve strategii uveden). Na str. 16 se zase české společnosti vytýká sektorová segregace mužů a žen v rozhodovacích pozicích, kterou o stránku dál doplňuje horizontální segregace. Ta vytýká mužům a ženám, že si vybírají odlišné učební a školské obory a posléze povolání. Na str. 108 se zase bez jakýchkoli důkazů zmiňuje rozdílný dopad důsledků klimatické změny na ženy a na muže.
Strategie vytýká českým maminkám, že jsou s dětmi doma do tří let jejich věku, ačkoliv právě tato česká praxe je naopak chválena a podporována dětskými odborníky na celém světě. Za situace, kdy se rodí čím dál méně dětí, nutit matky maličkých dětí, aby prchly od dětí do práce brzy po porodu, je zrůdné a nepochopitelné. Tím spíš, že
strategie na str. 33 tvrdí, že v péči o malé děti by měly být ženy vystřídány muži.
Na str. 46 materiál konstatuje, že dosavadní měkká opatření pro zvýšení počtu žen v politice nejsou účinná, proto je třeba zavést povinná legislativní opatření.
Nemám ambici představovat ctěným kolegům celou nesmyslnou strategii a pevně doufám, že aspoň po tomto mém vystoupení se s ní někteří seznámíte. Nicméně řada závěrů je naprosto zcestných a zavádějících. Například tvrzení, jak se genderová promítá do špatného zdravotního stavu českých žen, ačkoliv z veřejně přístupných dat o plyne, že ženy jsou zdravější než muži, což potvrzuje také věk dožití, který je u žen o 8 let vyšší než věk dožití českých mužů.
Rada vlády pro rovnost mužů a žen je poradní orgán vlády. Je proto nepochopitelné, že si dovoluje kritizovat český parlament a zejména Senát za to, že nepodpořil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Zjevně nechápe ústavní princip dělby moci ani vázanost parlamentním rozhodováním.
Z celé strategie jednoznačně plyne požadavek na větší financování zejména neziskových organizací. To za situace stávajícího deficitu státu je volání troufalé a neakceptovatelné vedle problémů zásadnějšího charakteru, které mají přímý dopad na kvalitu života českých občanů.
Otázek souvisejících s genderem mají lidé a obecně veřejnost plné zuby. Sama strategie dokonce zmiňuje termín „genderový odpor“, pročež požaduje (nalistujte stranu 205) veřejnost genderově vychovávat zejména osvětovými akcemi. Lidi mají prostě špatné myšlení a cílem strategie je veřejnost převychovat, mj. (viz str. 206) plošným školením nebo podáváním podnětů a nahlašováním genderově nevhodného chování.
Buďme proto k materiálům tohoto typu velmi ostražití.
Představme si totiž, že by šlo o Plán pro muže. Vrtíte hlavou, že by to bylo nemožné? A proč ne? Vždyť mužů je násobně víc ve věznicích,
mezi narkomany, sebevrahy nebo bezdomovci. Neměli bychom se starat i o ně?
23. 7. 2025
Publikováno: 23. 7. 2025