Vystoupení k senátnímu tisku č. 145 – novela občanského zákoníku
Tahle novela (mezi odborníky zvaná „rychlé rozvody“) není žádnou revolucí. Když ji schválíme, nic zásadního se nezmění. Když ji ale neschválíme, taky o nic nepřijdeme.
Rodinní advokáti a opatrovničtí soudci její cestu Parlamentem sledovali a doufali, že na ni ve Sněmovně nepřijde řada.
A já se vám teď pokusím vysvětlit proč.
Co se tímto zákonem mění?
Drobnosti, pojmy, slovíčka, procesní pravidla. Dnes – chcete-li se rozvést a máte děti - podáváte k soudu 2 návrhy: návrh na rozvod a návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem. Novela spojuje obě řízení do jediného. Ale to už jsme tady měli před rokem 1998. Velkou novelou zákona o rodině bylo tehdy spojené řízení rozděleno na dnešní dvě. S jakým odůvodněním? Aby byla chráněna práva dětí, aby došlo ke zklidnění vztahů mezi manžely. Se stejným zdůvodněním se vracíme ke staré právní úpravě. Proč? Protože se původní očekávání novely z roku 1998 nenaplnilo.
Jenomže v roce 1998 byla participace dětí v plenkách. Zatímco dnes mají děti právo na informace a na vyjádření ve všech věcech, které se jich týkají. Takže pokud řízení spojíme, přečtou si děti v rozsudku o rozvodu vše, co řekli maminka a tatínek u rozvodu.
Důvodová zpráva se krásně čte. Je to 212 stran plných naděje spojených s tím, že právo dokáže zázraky – rozhádané rodiče zklidnit tak, aby se dohodli. Aby rozvodem netrpěli děti.
Jenomže to právem bohužel nejde. K dohodě mezi rodiči potřebujete lásku, ohleduplnost, spolupráci, vlídnost, ochotu, pochopení.
Jsem 35 let rodinnou advokátkou a 9. rokem prezidentkou Unie rodinných advokátů. A tak vím, že jsou dva druhy rodinných advokátů: jedni mají pokyny svého klienta za svaté (protože v trestním, obchodním či občanském právu je to tak v pořádku). Ti druzí, mezi které patřím, nebojují za to, co si klient (někdy bolavý, někdy zraněný či nenávidějící) přeje, ale dělají vše proto, aby se vztahy zklidnily a aby netrpělo dítě. Jenomže existují i advokáti, kteří klientovi radí proti druhému manželovi, proti otci svého dítěte. Bohužel.
Na této schůzi pléna jsme projednávali povinné vzdělávání soudců. Inu, existovat by mělo i povinné vzdělávání advokátů. Ale velmi často si popudlivý a útočný klient vyhledá popudlivého a útočného advokáta. A tak tomu bude i v budoucnost. Bohužel. S velkou bolestí v srdci musím přiznat, že žádný systém neumí zachránit všechny děti. A největší bolesti dětem někdy způsobí vlastní rodiče.
Není pravdou, že bychom měli špatné zákony upravující rodinné právo, děti a rozvody. Nikoliv. V právu problém není. Problém je
s lidmi, s těmi rozvádějícími se a rozcházejícími se rodiči, o jejichž právech a povinnostech soudy rozhodují.
Ročně se u nás rozvede 20.000 manželských párů a rozejde se 30.000 nesezdaných párů. Většina má děti. Z tohoto počtu se dvě třetiny dohodnou ještě před podáním návrhu k soudu a naprostá většina toho zbytku uzavře dohodu za pomoci soudu, advokátů, opatrovníků a mediátorů. Zůstanou 3 % nejkomplikovanějších případů. Psychopatických rodičů nebo rodičů zpsychopatizovaných kulminovaným soudním sporem. A těch zpsychopatizovaných, tedy bez poruch osobnosti, přijde uklidnění za jeden až za tři roky. Urychlení rozvodového řízení nepomůže. Právě naopak.
Jenomže takové případy nezklidní žádný paragraf, žádná novela, žádná změna. A kdo se blbě vdá, kdo se blbě ožení nebo kdo se škaredě rozvede a toho druhého nenávidí tak, že radši ublíží dítěti, tomu – věřte - nelze pomoci zákonem. Kdo si myslí, že on sám je nevinný (ačkoliv nikdy neví), nebo kdo má druhého rodiče – psychopata, ten by si přál nemožné. Ten by chtěl, aby jeho ex byla odejmuta rodičovská odpovědnost, aby mu stát zakázal se s dětmi stýkat. Jenomže i divný rodič má právo dítě vychovávat. Koneckonců právě to tolik chráněné dítě má polovinu právě jeho patologických genů. A u fakt brutálního domácího násilí máme ustanovení o omezení rodičovské odpovědnosti přece už dnes.
Podobné je to s manipulací a s ovlivňováním dítěte proti druhému rodiči. Před nedávnem jsme tady nadšeně schvalovali definici
domácího násilí v trestní i netrestní podobě. Ale že se podobného násilí dopouštějí mnozí rodiče, kteří manipulují dítětem proti otci či matce, o tom se tady ani v zákoně nemluvilo. Je to pochopitelné. Manipulaci lze složitě dokázat a je takřka vyloučené ji vyléčit. Bohužel. Právo nemá lék na lásku. A rozvádějící rodiče potřebují, aby se s nimi ten druhý chtěl dohodnout, ideálně aby se rodiče měli rádi, i když spolu jako partneři nemohou žít.
Ale lásku, ochotu, spolupráci a pomoc nevynutíte žádným zákonem, žádným paragrafem, žádným výkonem rozhodnutí. To jen idealisté se o to pořád znovu pokoušejí.
Jaká je situace dnes? Rozvody fungují, soudci aplikují nálezy Ústavního soudu. My právníci říkáme: praxe se ustálila. Soudci se to naučili.
Co se stane po přijetí novely? Soudy i OSPOD se budou tři roky učit rozhodovat podle novely. Budeme si muset počkat na rozhodnutí Ústavního soudu, aby řekl, zda jeho obrovská, rozsáhlá judikatura platí stejně, nebo se má měnit. Proč měnit, co funguje?
Já ambici předkladatelů rozumím. Velmi bychom si přáli, aby zákony uměly zacházet s lidskými emocemi. Zapínat ty kladné a vypínat ty negativní. Ale je to nesplnitelné přání. Pak bychom neměli sedět v Parlamentu, ale v kostele a pořádně se pomodlit. Efekt bude, odhaduji, přibližně podobný.
A pak tady máme jednu hodnotovou změnu: manželství byla vždycky veřejnoprávní instituce. Smlouva dvojice se státem, který
jí poskytoval beneficium. Proto současně stát trval na tom, aby rozvod nebyl tak jednoduchý. Proto soudy mají za úkol ověřovat, zda rozvrat mezi manžely je skutečně nevratný.
A tuhle veřejnoprávní instituci teď měníme. Říkáme – jen ať se lidé rozvádějí jednodušeji. Možná vám to nevadí. Možná v tom – zejména vy neprávníci – nevidíte rozdíl.
Co vidím v novele já? Je to trojský kůň. Je to příprava na zrušení rozvodů soudní cestou a otevření „rozvodů u notáře“. Notářská komora o tuto kompetenci dlouhodobě usiluje. A teď jí paní ministryně umetá cestičku. Ach, jak obdivuje lobbystické schopnosti notářské komory. Víte, jaký to pro ně bude nový byznys?
Inu, soudy, soudci, rodinní advokáti – my se s další novelou naučíme pracovat. Žádná velká katastrofa jako emisní povolenky to tedy není.
A perlička na závěr: zákaz fyzických trestů dětí.
Něco vám přečtu: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost.“
První věta je článek 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, druhá věta čl. 10 odst. 2 téže Listiny. Nemusíme přijímat žádný zákon, který by zakazoval tělesné tresty. Máme to totiž v ústavním zákonu.
Vystoupení k senátnímu tisku č. 145 – novela občanského zákoníku
Tahle novela (mezi odborníky zvaná „rychlé rozvody“) není žádnou revolucí. Když ji schválíme, nic zásadního se nezmění. Když ji ale neschválíme, taky o nic nepřijdeme.
Rodinní advokáti a opatrovničtí soudci její cestu Parlamentem sledovali a doufali, že na ni ve Sněmovně nepřijde řada.
A já se vám teď pokusím vysvětlit proč.
Co se tímto zákonem mění?
Drobnosti, pojmy, slovíčka, procesní pravidla. Dnes – chcete-li se rozvést a máte děti - podáváte k soudu 2 návrhy: návrh na rozvod a návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem. Novela spojuje obě řízení do jediného. Ale to už jsme tady měli před rokem 1998. Velkou novelou zákona o rodině bylo tehdy spojené řízení rozděleno na dnešní dvě. S jakým odůvodněním? Aby byla chráněna práva dětí, aby došlo ke zklidnění vztahů mezi manžely. Se stejným zdůvodněním se vracíme ke staré právní úpravě. Proč? Protože se původní očekávání novely z roku 1998 nenaplnilo.
Jenomže v roce 1998 byla participace dětí v plenkách. Zatímco dnes mají děti právo na informace a na vyjádření ve všech věcech, které se jich týkají. Takže pokud řízení spojíme, přečtou si děti v rozsudku o rozvodu vše, co řekli maminka a tatínek u rozvodu.
Důvodová zpráva se krásně čte. Je to 212 stran plných naděje spojených s tím, že právo dokáže zázraky – rozhádané rodiče zklidnit tak, aby se dohodli. Aby rozvodem netrpěli děti.
Jenomže to právem bohužel nejde. K dohodě mezi rodiči potřebujete lásku, ohleduplnost, spolupráci, vlídnost, ochotu, pochopení.
Jsem 35 let rodinnou advokátkou a 9. rokem prezidentkou Unie rodinných advokátů. A tak vím, že jsou dva druhy rodinných advokátů: jedni mají pokyny svého klienta za svaté (protože v trestním, obchodním či občanském právu je to tak v pořádku). Ti druzí, mezi které patřím, nebojují za to, co si klient (někdy bolavý, někdy zraněný či nenávidějící) přeje, ale dělají vše proto, aby se vztahy zklidnily a aby netrpělo dítě. Jenomže existují i advokáti, kteří klientovi radí proti druhému manželovi, proti otci svého dítěte. Bohužel.
Na této schůzi pléna jsme projednávali povinné vzdělávání soudců. Inu, existovat by mělo i povinné vzdělávání advokátů. Ale velmi často si popudlivý a útočný klient vyhledá popudlivého a útočného advokáta. A tak tomu bude i v budoucnost. Bohužel. S velkou bolestí v srdci musím přiznat, že žádný systém neumí zachránit všechny děti. A největší bolesti dětem někdy způsobí vlastní rodiče.
Není pravdou, že bychom měli špatné zákony upravující rodinné právo, děti a rozvody. Nikoliv. V právu problém není. Problém je
s lidmi, s těmi rozvádějícími se a rozcházejícími se rodiči, o jejichž právech a povinnostech soudy rozhodují.
Ročně se u nás rozvede 20.000 manželských párů a rozejde se 30.000 nesezdaných párů. Většina má děti. Z tohoto počtu se dvě třetiny dohodnou ještě před podáním návrhu k soudu a naprostá většina toho zbytku uzavře dohodu za pomoci soudu, advokátů, opatrovníků a mediátorů. Zůstanou 3 % nejkomplikovanějších případů. Psychopatických rodičů nebo rodičů zpsychopatizovaných kulminovaným soudním sporem. A těch zpsychopatizovaných, tedy bez poruch osobnosti, přijde uklidnění za jeden až za tři roky. Urychlení rozvodového řízení nepomůže. Právě naopak.
Jenomže takové případy nezklidní žádný paragraf, žádná novela, žádná změna. A kdo se blbě vdá, kdo se blbě ožení nebo kdo se škaredě rozvede a toho druhého nenávidí tak, že radši ublíží dítěti, tomu – věřte - nelze pomoci zákonem. Kdo si myslí, že on sám je nevinný (ačkoliv nikdy neví), nebo kdo má druhého rodiče – psychopata, ten by si přál nemožné. Ten by chtěl, aby jeho ex byla odejmuta rodičovská odpovědnost, aby mu stát zakázal se s dětmi stýkat. Jenomže i divný rodič má právo dítě vychovávat. Koneckonců právě to tolik chráněné dítě má polovinu právě jeho patologických genů. A u fakt brutálního domácího násilí máme ustanovení o omezení rodičovské odpovědnosti přece už dnes.
Podobné je to s manipulací a s ovlivňováním dítěte proti druhému rodiči. Před nedávnem jsme tady nadšeně schvalovali definici
domácího násilí v trestní i netrestní podobě. Ale že se podobného násilí dopouštějí mnozí rodiče, kteří manipulují dítětem proti otci či matce, o tom se tady ani v zákoně nemluvilo. Je to pochopitelné. Manipulaci lze složitě dokázat a je takřka vyloučené ji vyléčit. Bohužel. Právo nemá lék na lásku. A rozvádějící rodiče potřebují, aby se s nimi ten druhý chtěl dohodnout, ideálně aby se rodiče měli rádi, i když spolu jako partneři nemohou žít.
Ale lásku, ochotu, spolupráci a pomoc nevynutíte žádným zákonem, žádným paragrafem, žádným výkonem rozhodnutí. To jen idealisté se o to pořád znovu pokoušejí.
Jaká je situace dnes? Rozvody fungují, soudci aplikují nálezy Ústavního soudu. My právníci říkáme: praxe se ustálila. Soudci se to naučili.
Co se stane po přijetí novely? Soudy i OSPOD se budou tři roky učit rozhodovat podle novely. Budeme si muset počkat na rozhodnutí Ústavního soudu, aby řekl, zda jeho obrovská, rozsáhlá judikatura platí stejně, nebo se má měnit. Proč měnit, co funguje?
Já ambici předkladatelů rozumím. Velmi bychom si přáli, aby zákony uměly zacházet s lidskými emocemi. Zapínat ty kladné a vypínat ty negativní. Ale je to nesplnitelné přání. Pak bychom neměli sedět v Parlamentu, ale v kostele a pořádně se pomodlit. Efekt bude, odhaduji, přibližně podobný.
A pak tady máme jednu hodnotovou změnu: manželství byla vždycky veřejnoprávní instituce. Smlouva dvojice se státem, který
jí poskytoval beneficium. Proto současně stát trval na tom, aby rozvod nebyl tak jednoduchý. Proto soudy mají za úkol ověřovat, zda rozvrat mezi manžely je skutečně nevratný.
A tuhle veřejnoprávní instituci teď měníme. Říkáme – jen ať se lidé rozvádějí jednodušeji. Možná vám to nevadí. Možná v tom – zejména vy neprávníci – nevidíte rozdíl.
Co vidím v novele já? Je to trojský kůň. Je to příprava na zrušení rozvodů soudní cestou a otevření „rozvodů u notáře“. Notářská komora o tuto kompetenci dlouhodobě usiluje. A teď jí paní ministryně umetá cestičku. Ach, jak obdivuje lobbystické schopnosti notářské komory. Víte, jaký to pro ně bude nový byznys?
Inu, soudy, soudci, rodinní advokáti – my se s další novelou naučíme pracovat. Žádná velká katastrofa jako emisní povolenky to tedy není.
A perlička na závěr: zákaz fyzických trestů dětí.
Něco vám přečtu: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost.“
První věta je článek 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, druhá věta čl. 10 odst. 2 téže Listiny. Nemusíme přijímat žádný zákon, který by zakazoval tělesné tresty. Máme to totiž v ústavním zákonu.
3. 7. 2025
Publikováno: 3. 7. 2025