K této výroční zprávě vystupuji pravidelně. Její téma totiž považuji za naprosto klíčové. Vývoj Evropské unie v podstatné míře spoluvytváří naši každodenní realitu, respektive zásadně ovlivňuje náš život. Dnes je to patrnější více než kdy dříve. Zároveň se obávám, že v posledních letech máme stále méně důvodů se domnívat, že zásahy z Bruselu jsou osvícené, nezbytné a že mají z většiny pozitivní dopady. Právě proto bychom vývoj Unie měli pozorně sledovat, podrobně analyzovat a také vědět, jak k němu přispíváme, jaká je naše linie a jak se ji daří, či nedaří prosazovat.

Bohužel, stejně jako loňská zpráva, ani tato nám v tom příliš nepomůže. K tomu, aby poskytovala srozumitelný, užitečný podklad o dění v Unii v daném období a naší roli v něm, má dost daleko. Už minule jsem říkala, že autoři pro stromy nevidí les. Jde o kompilát sestavený z příspěvků mnoha úřadů a jejich útvarů, které přistoupily ke svému úkolu s různou mírou pečlivosti. Ve výsledku jde o strohý popis desítek různých opatření, které jsou sice tematicky utříděna, ale tím jejich zpracování víceméně končí. Chybí rozlišování podle důležitosti a politické citlivosti, chybí zobecňování a vyvozování trendů, chybí analýza toho, kam se Unie za celý loňský rok posunula, jak se k tomu stavíme, co se nám podařilo prosadit a co ne.

Jen u některých položek najdeme také určité vysvětlení naší pozice a postupu projednávání. Takové kvalitnější partie se pak paradoxně často týkají méně důležitých iniciativ – typu návrh nařízení o opožděných platbách nebo některá opatření z oblasti zemědělství – zatímco takové velmi závažné, politicky citlivé předpisy, jako jsou směrnice o

energetické náročnosti budov, nařízení o obnově přírody či nařízení o emisních normách CO2 pro těžká vozidla, jsou odbyty jednou větou.

Pokud mám vybrat několik klíčových milníků roku 2024, které by si zasluhovaly ve zprávě podrobnější rozbor, pak jsou to podle mého názoru tyto:

· migrační pakt;

· završení prosazení Green Dealu;

· oživení tématu konkurenceschopnosti;

· přijetí nové strategické agendy;

· navýšení víceletého finančního rámce.

Migračnímu paktu jsem se podrobně věnovala (na plénu) 25. ledna. Zdůraznila jsem, že je to velmi rozporuplný soubor opatření, který obsahuje užitečná i škodlivá opatření. Znamená tak či onak pokračování nynějšího stavu s dílčími zlepšeními a zhoršeními, která se navzájem vyruší. Velké otazníky jsou spojeny se systémem povinné solidarity. Především tu ale chybí to vůbec nejdůležitější – odhodlání a vize, pokud jde o zastavení nelegální migrace.

Pokud jde o Green Deal, v roce 2024 došlo k přijetí posledních významných návrhů, které byly předloženy za minulé Komise. Bylo tak v podstatě završeno prosazení celého plánu, respektive první generace příslušných opatření.

Z těchto nejnovějších předpisů by nás měly zneklidňovat především:

· nová směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD 4), která bude znamenat významné náklady a administrativní zátěž pro občany i pro podniky i rozpočtové výdaje pro členské státy;

· směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, která přinese administrativní zátěž a dodatečné náklady velkým podnikům;

· nařízení o ekodesignu, které otevírá cestu k přijímání tíživé regulace formou delegovaných aktů Komise;

· novela nařízení o výkonnostních normách pro emise CO2 u nových těžkých vozidel, která představuje další ránu pro automobilový průmysl.

Téma konkurenceschopnosti loni výrazně ožilo v souvislosti s prohlubujícími se problémy evropského průmyslu a celého hospodářství a s Draghiho zprávou, která přinesla poměrně realistický popis těchto jevů.

Těmto otázkám jsem se věnovala ve svém vystoupení na plénu 11. června. Připomněla jsem, že nejde o nic nového, že toto téma je na stole už od konce minulého století. Unie ve světě zaostává dlouhodobě a dosavadní snahy zvrátit tyto trendy nevedly k ničemu.

Nová vlna unijního honu za konkurenceschopností zahájená loni je opět na vodě. Jde o další projev marných pokusů skloubit nynější politický a ekonomický model EU, který je založený na direktivním, pečovatelském a ideologicky podmíněném řízení hospodářství a společnosti, navíc nově zatížený Green Dealem – [pokusů skloubit tento model] s růstem, prosperitou a s úspěchem v celosvětové soutěži.

Samozřejmě, že jde o utopii. Můžeme mít jedno, nebo druhé, ne obojí. Žádné nové ambiciózní deklarace, strategie a plány samy o sobě ničemu pomůžou.

Nová strategická agenda, která stanoví priority EU pro institucionální cyklus 2024–2029, vytyčila tři pilíře:

· svobodná a demokratická Evropa;

· silná a bezpečná Evropa;

· prosperující a konkurenceschopná Evropa.

Na první poslech to zní libozvučně. Když se ale začteme do textu, vidíme, že líbivé fráze jenom obalují nenápadité pokračování ve vyjetých kolejích. Slibují pokračování expanze unijní regulace, větší zásahy do fungování ekonomiky a společnosti, méně prostoru pro členské státy.

Významné navýšení víceletého finančního rámce, tedy dlouhodobého rozpočtu EU, ke kterému minulý rok došlo, bychom neměli brát na lehkou váhu. Je to poprvé v historii, kdy si Unie nevystačila s přidělenými penězi. Potřebovala více než 64 miliard eur navíc. A to navzdory tomu, že nynější dlouhodobý rozpočet byl od počátku výrazně posílen nástrojem Next Generation EU, kvůli kterému jsme se společně zadlužili na několik desetiletí.

Závěr

Když jsme probírali předchozí zprávu, která se týkala roku 2023, hovořila jsem o pokračování negativních trendů, o sesuvu Unie po šikmé ploše dolů, a o tom, že centralizace, ideologizace, bohorovnost

unijních institucí a neschopnost efektivně řešit skutečné problémy jsou faktory, které vtahují integrační projekt do stále hlubší krize.

Při pohledu na dnes projednávanou zprávu se nezdá, že s rokem 2024 tomu bylo jinak.

V dnešním unijním bezčasí bychom potřebovali jasně definovanou, cílevědomou, asertivní politiku vůči Bruselu. I sama zpráva, kterou projednáváme, je ale dokladem toho, že nic podobného zatím nemáme.

Vládní politiku snadno nezměníme, kvalitu této výroční zprávy bychom ale mohli posunout o stupeň výše. Cestu k tomu vidím v tom, že bychom vyzvali vládu, aby při přípravě budoucích zpráv dodržovala několik vodítek:

Vláda by ve zprávě měla:

· vyzdvihnout zvlášť významné, politické citlivé agendy a věnovat jim přednostní pozornost; mělo by u nich být uvedeno shrnutí pozice České republiky a popis toho, do jaké míry se tuto pozici podařilo během projednávání obhájit;

· načrtnout základní trendy ve vývoji unijního práva a politiky za sledované období, jakož i pozici k nim, a vysvětlit, jak na tyto trendy hodlá reagovat;

· vysvětlit, co považuje za své největší úspěchy, a co naopak za největší neúspěchy při obhajobě zájmů České republiky ve sledovaném období.

Proč nic z uvedeného nemohu ve zprávě najít?