Každé válečné násilí je krutý a nelítostným neštěstím dopadajícím na nevinné oběti. Lidské dějiny jsou takových hrůz a utrpení plné.

Proč se bojuje? Kvůli velmocenským zájmům, osobním ambicím, bezohledným nárokům nebo části jen křížícím se záměrům státních mašinérií jsou tyto konflikty tragickou kaňkou na vývoji lidské civilizace.

Jeden typ těchto bolestných neštěstí ale ční nad všemi ostatními. A to je násilí, ba dokonce likvidační byznys uplatňovaný vůči skupině lidí s některými vnějšími společnými znaky, jako je náboženství, jazyk, příslušnost ke kultuře nebo k etniku.

Tak tomu bylo ve své nejodpornější podobě i za 2. světové války v případě vyvražďování Židů.

Nemylme se, žádná doba a žádná na první pohled civilizovaná a kulturní společnost není imunní vůči nákaze kolektivní nenávistí. Jsou mezi námi i dnes lidé, kteří sami sebe považuji za něco víc, než jsou ostatní, a v přesvědčení své vlastní výlučnosti potřebují pohrdat některou vymezenou skupinou lidí. Pohrdat, nenávidět ji, povyšovat se na ni, útočit na ni, ostrakizovat ji, pěstovat předsudky.

Pamatujme, že nenávist vůči jiným nikoho z nás lepším neudělá.

To jsem řekla 27.4.2025 na Starém židovském hřbitově v Plzni na tryzně k uctění památky svých blízkých, kteří zahynuli v koncentračních táborech.